Najít na mapě
Prohlížené zájezdy

Indická kuchyně patří bez diskuze mezi velikány, ať už v rámci Asie samotné, nebo dokonce i v celosvětovém měřítku. Velké popularitě se těší i u nás, v zemi, kde si 80 % populace pod pojmem „koření“ představí sůl a pepř, v lepším případě možná ještě kmín či sladkou papriku.

Abychom ale nezjednodušovali – určitě už jen málokdo považuje indickou kuchyni za synonymum pro nesnesitelně kořeněné pokrmy. Je to velmi pestrá směsice chutí, která koresponduje s rozlehlostí a kulturní i geografickou rozmanitostí této země. Dá se říci, že každý indický kuchař vytváří svoji vlastní kuchyni – neexistují standardizované recepty a postupy, umění vařit se předává v rodině z matky na dceru, i když báječně vařit umí i muži, kteří jsou téměř výhradně k vidění v restauracích či u pouličních stánků.

Velmi zhruba můžeme tedy rozdělit Indii na několik kulinářských regionů, s tím, že se vzájemně ovlivňují, ale i zde se najde více výjimek než pravidel.

Sever – placky všeho druhu

Na severu Indie se hojně pěstují obiloviny a společně s rýží tu tak hrají hlavní úlohu chlebové placky (pečené na sucho, v peci tandúr či smažené). K nim se pak podávají luštěninové polévky či husté kořeněné omáčky se zeleninou, luštěninami (nejčastěji Slavné kuře tandúričočka, cizrna a fazole) i masem. Základem omáčky bývá směs koření pražená na sucho, aby se všechny chutě řádně rozvinuly. Poměrně často se ale jedná i o velmi jemné a příjemně krémové omáčky – například známá korma.

Běžným a velmi chutným pokrmem z rýže je také indické „rizoto“, kterému se v Indii říká birjání. Jeho méně kořeněná, spíše nasládlá verze se pak nazývá pulao. V horských oblastech, především v Kašmíru, jakémsi ovocném sadu Indie, pak velmi často můžeme ochutnat slané pokrmy, jejichž součástí je sušené ovoce či ořechy. Také staletí muslimské nadvlády zanechala nejpatrnější stopy právě na severu – setkáme se zde s nejrůznějšími druhy kebabů, jídla jsou celkově vydatnější a masitější.

Jih – rýže a kokos

Směrem na jih nabývá na významu rýže – ať už klasicky vařená, či jako rýžová mouka, z níž se dělají placky a knedlíčky. I tady se jí kořeněné omáčky – ještě o stupínek pálivější než na severua často se ochucují čerstvým kokosem. Podstatnou část jihoindické stravy tvoří také sladkovodní i mořské rybyJihoindický rybář se svým úlovkema další plody moře. Kromě muslimského vlivu, jehož epicentrem je město Haidarábád, se zde setkáme také s vlivem portugalské kuchyně, a to především v Góe. Asi nejznámějším pokrmem je vindalú, které představuje obvykle vepřové maso ve velmi pálivé, nakyslé omáčce.

Maso v zemi vegetariánů

Leckoho mohou překvapit časté zmínky o mase – pro většinu z nás je představa typického Inda úzce spjata s vegetariánstvím, nicméně dnešní realita je zcela jiná a vegetariáni tvoří asi čtvrtinu až třetinu obyvatelstva. Původně bylo vegetariánství motivováno zásadou o neubližování živým tvorům společné buddhismu i hinduismu, k nízké konzumaci masa přispívaly zřejmě také špatné podmínky pro jeho uchovávání. Maso však bylo a je tradiční součástí stravy muslimské populace, obyvatel horských oblastí, pobřeží a také kast bojovníků a válečníků. Striktní indičtí vegetariáni se vyhýbají také cibuli a česneku, jelikož věří v jeho neblahý vliv, jak se o tom píše ve starých posvátných textech. Známým faktem také je, že hinduisté odmítají hovězí maso, zatímco vyznavači islámu i malá židovská komunita nejí maso vepřové. Nejčastěji si tak v Indii pochutnáme na mase jehněčím, skopovém a kuřecím – je běžné, že se maso vaří i s kostmi.

"Speciální" lassí a cukrovinky v alobalu

Indická kuchyně se neobejde ani bez mléčných výrobků. Velmi oblíbenou ingrediencí v bezmasých pokrmech Čajové plantáže u Ootyje panír – čerstvý sýr nevýrazné chuti. Běžně narazíte také na tzv. dahí, které se asi nejvíce podobá našemu bílému jogurtu. Z něj se pak například připravuje tzv. rájta – salát z dahí a strouhané okurky, lehce osolený a se špetkou římského kmína, který výborně tlumí pálivé účinky jídla. Mléko je též základní a nejčastější surovinou pro výrobu indických cukrovinek – velmi oblíbené jsou především v Bengálsku, ale setkáte se s nimi snad ve všech koutech Indie. Většinou jsou to cukrovinky prostých geometrických tvarů, ovšem barev mezi nimi naleznete bezpočet – jedná se však především o přírodní barviva. Nezvyk pro nás je strčit si do úst sladkou kostku i s „alobalem“. Není se však čeho bát – je to jedlá fólie a mezi zuby ji ani neucítíte.

A čím se dobré indické jídlo zapíjí? Pro našince není jistě nezajímavá informace, že ke zmírnění Výroba jogurtu na ulicipálivosti pokrmu se mnohem více než voda (či pivo) hodí právě mléko a mléčné výrobky. Na každém správném nápojovém lístku v Indii i v indické restauraci u nás byste měli nalézt lassí jogurtový nápoj, jenž se nabízí v podobě slané, sladké (nejčastěji s čerstvým ovocem) i speciální (především pro západní turisty) „kořeněné“ s extraktem z konopí.

V neposlední řadě je pak třeba zmínit indický čaj zvaný prostě „čáj“ či „masala čáj“. Jedná se o černý čaj a směs koření – recepty se různí, nejčastěji však obsahuje kardamom, skořici, hřebíček, pepř a zázvor. Po řádném provaření ve vodě se přidá přibližně stejný díl mléka a nechá se krátce projít varem. Podává se silně slazený – správná míra je přibližně ta, když vám při konzumaci lehce trnou zuby.

Bez koření to nejde

Indie je ovšem především velmocí koření. To představovalo jednu z hlavních komodit, jež podněcovala zámořský obchod a objevitelské plavby. Mezi nejfrekventovanější druhy koření používané v indické Široká nabídka koření na trhukuchyni patří například skořice, šafrán, kurkuma, římský kmín, kardamom, hřebíček, fenykl, anýz, muškátový oříšek a muškátový květ, pep či pískavice. Chilli (čerstvé, sušené či v prášku), původem z Mexika, se začalo používat až s příchodem Portugalců. Při přípravě pokrmů se nepoužívá pouze jeden druh koření, nejčastěji se jedná o směsi – tou nejznámější je garam masala (doslova pálivé koření). Směsi lze koupit v obchodě, ale každá správná domácnost si míchá svou vlastní. Podobně jako v české kuchyni používáme petrželku, indická kuchyně dochucuje většinu jídel nasekanými lístky čerstvého koriandru.

Role indické hospodyňky není nic, po čem by dnešní evropská žena toužila – příprava jídel je velmi zdlouhavá, omáčky se nechávají dlouho jen lehce probublávat a jídlo se většinou skládá z více chodů. To se netýká pouze večeře, ale i oběda a snídaně. A žena většinou jí až poté, co nakrmila muže a děti. Typické thálíČasto dnes ale můžeme, zejména ve městech, vidět celé rodiny, jak se jdou najíst ven. V takových zařízeních, kterým se říká dhába, je nejčastěji k dostání tzv. thálí, což je vlastně název pro kovový talíř s přihrádkami, na němž je pokrm servírován. Každá z přihrádek je naplněna něčím jiným – v zásadě je to vždy velká porce rýže a jeden z mnoha druhů placek. Do menších přihrádek pak patří luštěninová polévka, různé druhy zeleninových, případně i masových směsí a omáček, dále pak může následovat čatní, rájta či samotné dahí a často nechybí i nějaká ta sladkost – každé jídlo je tak zkrátka malá kulinární událost.

Indové ke konzumaci jídla nepoužívají příbory, nýbrž pouze pravou ruku. Tou si umně smíchají na talíři (či banánovém listu, na němž se jídla servírují především na jihu Indie) ingredience tak, aby vytvořily pevnější strukturu (například vmíchají omáčku do rýže), tu si naberou na prsty jako na lopatku a palcem pak sousto přesunou do úst. Podobně funguje i kousek placky. I v tom nejušmudlanějším stravovacím zařízení v nejzapadlejším koutě Indie samozřejmě najdete umyvadlo, kde si můžete před i po jídle ruce náležitě umýt.

Dobroty na každém rohu

Indové se však nejraději stravují přímo na ulici – pojízdné i pevné stánky zaměřené na určitý produkt Smažené plněné samosynajdete prakticky všude a výběr je neskutečně pestrý. Nejčastěji se jedná o drobné sladké i slané laskominy smažené ve vysoké vrstvě oleje a jde tak z hlediska hygieny zároveň i o jeden z nejbezpečnějších způsobů stravování. Na ulici se však nedostanou jen jídla hotová – naprostou většinu surovin nakupují hospodyňky na trzích. Kromě čerstvé zeleniny, bylinek a ovoce zde pochopitelně najdou snad všechny druhy koření, ve specializovaných čtvrtích jsou pak k dostání i maso a mléčné výrobky.

Téma indické kuchyně je nesmírně rozsáhlé – není v možnostech tohoto článku ho zcela obsáhnout. Nejlépe asi uděláte, když se do Indie nebo alespoň do nějaké dobré indické restaurace sami vypravíte. Nepropadnout vášni zvané indická kuchyně pak bude zcela nemožné.

text: Renáta Jelínková
foto: China Tours
Související články

Křesťanství v Indii a na Šrí Lance

Křesťanství se údajně objevilo v Indii již krátce po svém vzniku – r. 52 se prý v dnešní Kérale objevil svatý Tomáš a o dvacet let později byl umučen v Madrásu. Na jeho památku zde byla postavena bazilika Sv. Tomáše. První skutečné doklady o přítomnosti křesťanů jsou z 6. století, kdy se opět na jihu usídlili syrští křesťané. Významnou stopu zanechal v Indii František Xaverský – od r. 1552 působil v Góe a zaměřoval se především na obyvatele ze skupiny „nedotýkatelných“. Na lidi z „okraje společnosti“ se zaměřili i Britové a zaznamenali velké úspěchy při misiích na SV, kde se na víru obraceli původní obyvatelé z domorodých kmenů – hlavně ve státech Mizóram, Nágsko a Méhgálaj. Kromě těchto oblastí je křesťanství silně zastoupeno v Góe, Kérale a Tamilnádu. Na Šrí Lance se podle křesťanské tradice poprvé objevuje křesťanství s apoštolem Tomášem, který přišel na ostrov z jižní Indie. V průběhu jeho působení a v následujících stoletích se na pobřeží díky připluvším obchodníkům vytvářely malé komunity křesťanů. Až s příchodem portugalských misionářů v prvních letech 16. století dochází na ostrově k masivním konverzím k římskokatolické církvi převážně z řad Karavů a nízkých kast. Poté, co Holanďané v 17. století převzali kontrolu nad ostrovem, zakládají zde Holandskou reformní církev. O sto padesát let později se k ní hlásí až 21 % šrílanské populace. S ochabováním koloniální vlády dochází postupně k poklesu počtu věřících až na současných necelých 7 %.

Celý článek

Zajímavé zájezdy

Katalog 2019 Zde si můžete prohlédnout náš aktuální katalog.
Newsletter

Chcete pravidelně dostávat naše novinky? Zaregistrujte se zde!

Archiv newsletterů