Najít na mapě
Prohlížené zájezdy

Oblast jihovýchodní Asie byla během tisíciletí vystavena zejména dvěma dlouhodobým kulturním vlivům: indickému a čínskému. Není tudíž divu, že také divadelní kultura vychází často ze vzorů majících původ v Indii či Číně.

Barmská loutka

Například slovutný indický epos Rámájana se stal vděčným námětem pro nejrůznější typy hlavně tanečních představení od Barmy přes Thajsko, Laos, Kambodžu až po indonéský ostrov Bali, kde z něj čerpá i poměrně novodobý žánr kecak.

Nejrůznější varianty čínské lidové i umělecké opery pro změnu inspirovaly vietnamské žánry cheo, tuong nebo – rovněž nově odvozený – cai luong. Tvořivý duch obyvatel jihovýchodní Asie však prakticky všechny tyto zdroje dokázal přeměnit do originálních forem, které se svým indickým a čínským vzorům namnoze vzdálily a obohatily světové divadlo o řadu skvostů.

Další zdejší pestré divadelní formy pak prokazatelně vycházejí z ryze domácích tradic. Pro divadelní svět představuje jihovýchodní Asie jeden z nejpozoruhodnějších regionů, o čemž svědčí mj. i různé podoby loutkových představení.

Barmské loutky

Barma

se v divadelním světě proslavila především svým loutkovým divadlem, jehož tradice sice nesahá dále než do období kounbhaunské éry (přelom 18.–19. století), zato vyniká řadou zajímavých rysů. Jde o víceméně klasické marionety, jejich velikost však může dosahovat i více než metr. Krásně a do detailů zdobené loutky zahrnují celou řadu ustálených typů figur, mezi něž patří rovněž postavy z Rámájany (barmsky Ramakie) nebo z džátak, příběhů o minulých životech Buddhy.

Barmské loutkové divadlo

Klasická sada loutkového souboru čítala bezmála 30 postav. Ty kladné reprezentovaly hlavně osoby z královského prostředí (královský pár, princ a princezna, pážata, ministři), záporné potom zlí čarodějové, diví tygři a záludné opice. Nechyběly ani postavy vtipálků a pro Barmu tak příznačných natů – ochranných duchů.

Některé loutky mohly být vedeny až desítkami provázků, jimiž se dala ovládat i sebemenší gesta jako pohyb obočí či jednotlivého prstu. Dlouhotrvající představení se obyčejně pořádala při příležitosti svátků k uctění natů či při významných životních okamžicích v životě movitějších osob. O významu loutek v barmské kultuře svědčí mj. skutečnost, že z jejich pohybů byly odvozeny též zcela unikátní taneční kreace pro živé herce, jež nikde jinde než v Barmě spatřit nelze.

Stínové divadlo

Stínové divadlo

Stínové divadlo se sice stalo populární v řadě asijských zemí (Čína, Indie, Thajsko, Kambodža…), skutečně živé však zůstává v Indonésii, obzvláště na Jávě a na Bali, odkud zřejmě i pochází. Jde tedy nejspíš o jediný žánr, který naopak ovlivnil obě kulturní velmoci, Čínu i Indii. Mnohahodinová představení vysílá dokonce televize. Tak zvaný wayang kulit (ev. wayang purwa) je dosud tak oblíbený, že třeba Javánci dokáží i dnes strávit jeho sledováním celou noc.

Výroba indonéských loutek

Stínové loutky se vyrábějí z buvolí kůže a jsou barevně vymalovány, což samo o sobě naznačuje, že diváci je sledují především ze strany, odkud vrhají stín, nikoli naopak, jak by se mohlo zdát podle názvu ´stínové divadlo´ logické.

Také zde se postavy dělí na kladné a záporné, jež se dají rozeznat již podle toho, z jaké strany na scénu přicházejí. Indonéští diváci sami přikládají představení spoustu magických funkcí a s jejich interpretací se pojí rozsáhlá symbolika i filozofické významy.

 

Vietnam

Loutky vietnamského vodního divadla

Jinou divadelní formou, která zcela jistě vznikla v jihovýchodní Asii, jsou vietnamské vodní loutky. Toto pozoruhodné umělecké vyjádření se objevilo v deltě Rudé řeky nejpozději ve 12. století, a má tedy za sebou dlouhou tradici. Dodnes se s nimi můžeme setkat výhradně ve Vietnamu.

Loutkářské umění se dědí po mnohá pokolení v rodinách a vymyká se běžnému loutkovodičství. Loutkáři, po pás ve vodě, manipulují zpoza opony dlouhými táhly, která vedou pod hladinou až k dřevěné loutce samé. Ta má velikost až půl metru, přesto se pohybuje na hladině s překvapivou lehkostí.

Představení vodního loutkového divadla

Představení, jež se původně hrávala na venkovských jezírcích u obecní svatyně, zahrnují řadu překvapivých technických efektů, mezi něž patří kroužení a prolínání jednotlivých postav, jejich gestikulace, ba také tance draků dštících oheň.

 
Text: Petr Komers
Foto: Petr Komers a China Tours
Související články

Zajímavé zájezdy

Katalog 2018 Zde si můžete prohlédnout náš aktuální katalog.
Newsletter

Chcete pravidelně dostávat naše novinky? Zaregistrujte se zde!

Archiv newsletterů