Vyhledat zájezd na mapě

Původními obyvateli ostrova byli zřejmě lovci a sběrači, etnicky příbuzní kmenům v jižní Indii. Žili především v hornatých a zalesněných oblastech. Většina antropologů se shoduje na tom, že na Šrí Lanku přišli z Indie a možná pro svoji migraci použili pruh země, který dříve ostrov s Indickým subkontinentem spojoval.

Prvopočátky historie

Historické počátky ostrova jsou kladeny do 6.–5. století př. Kr., kdy začala probíhat kolonizace ostrova indoárijskými kmeny. Pravděpodobně přicházely v několika vlnách a pocházely z různých oblastí západní, východní a jižní Indie. Informace o tomto období nám uchovaly nejstarší historické kroniky Dípavansa (Ostrovní rodokmen) z 5. století n.l. a asi o sto let mladší Mahávansa (Velký rodokmen). Obě kroniky sepsané v jazyce páli nám podávají poměrně spolehlivé informace o období přibližně od 3. století př. Kr., ale období, které tomu předcházelo, halí do půvabných legend. 

Védda, příslušník původních obyvatelPodle kronik hlavní vlnu přistěhovalců vedl legendární hrdina Vidžaja, od něhož mnozí Sinhálci odvozují svůj původ. Princ Vidžaja pocházel ze severní Indie a podle legendy byl jeho dědeček potomkem spojení lva (sanskrtsky sinha) a bengálské princezny. Odtud pochází název největšího šrílanského etnika – Sinhálci, čili Lví plémě. Vidžaja byl ze své domoviny vypovězen za nevhodné chování a spolu se svou sedmisetčlennou družinou vyplul podél západního pobřeží k jihu, až zakotvili na severozápadě ostrova Lanky, odkud zahájili osidlování vnitrozemí. Podle legend se tak stalo stejného dne, kdy Buddha dosáhl osvícení. 

Vidžaja se svým lidem sídlil v okolí dnešní Anurádhapury. Noví přistěhovalci se zakrátko setkali s původním kmenovým obyvatelstvem a Vidžaja se oženil s dcerou místního náčelníka jménem Kuvéní, která mu porodila syna a dceru. Později ji však od sebe vyhnal, aby se mohl oženit s jihoindickou princeznou, dcerou pándijského krále z Madury. Zapuzená Kuvéní hledala útočiště u svého původního lidu, ale ti ji už nepřijali a připravili ji o život, zatímco její děti utekly do hor.

Vliv buddhismu

Dalším důležitým mezníkem v historii Šrí Lanky se stalo rozšíření buddhismu. Buddhismus poznamenal způsob života a myšlení šrílanského obyvatelstva a výrazně se podílel na vzniku sinhálské kultury. Na Šrí Lanku podle pálijských kronik zavítali vyslanci indického císaře Ašóky, kteří dovezli kromě Buddhova učení také odnož posvátného stromu, pod nímž Buddha dosáhl osvícení. Panovník sazenici osobně zasadil v prostorách nově založeného kláštera Mahávihára v Anurádhapuře. Fíkovník tam dodnes roste a zdobí ho modlitební praporky. Šrílanští vládci se stali významnými mecenáši buddhistické obce a vyzdobili své sídelní město Anurádhapuru řadou monumentálních staveb, mezi nimiž vynikaly rozsáhlé buddhistické kláštery a stúpy. Neúroda způsobená v této době výpadkem monzunových srážek inspirovala panovníky k vybudování rozsáhlé zavlažovací sítě se systémem velkých nádrží. 

Chrám Buddhova zubuBuddhismus na Šrí Lance prošel intenzívním vývojem, který máme zdokumentovaný od 1. století př. Kr. Zdejší mniši sepsali rozsáhlý soubor komentářů buddhistického učení, učebnic a gramatik jazyka páli. Postupně se Šrí Lanka stala důležitým centrem théravádového buddhismu (doslova učení starších). Význam Anurádhapury jako náboženského střediska nadále vzrostl, když se sem ve 4. století dostal posvátný Buddhův ostatek, jeho zub, který princezna z indické Kalingy uchránila před nepřáteli a dovezla ho sem ukrytý ve svých vlasech. Král nechal pro vzácný Buddhův zub vytvořit nákladnou schránku a postavil pro ni zvláštní svatyni. Buddhův zub se vždy těšil velké úctě. Lidé věřili, že ten, kdo jej vlastní, má právo vládnout Šrí Lance.

První království

Džétavana dágoba v AnurádhapuřeKrálovství Anurádhapura ovládalo ve 2. století př. Kr. celý ostrov, ale často se o něj muselo po dobu své existence dělit s dalšími dynastiemi. Územní hranice Anurádhapury a jihoindických království se často měnila a i Anurádhapura se nejednou účastnila na různých stranách mocenských bojů na Indickém subkontinentu. Mezi soupeři Anurádhapury vyniká tamilská dynastie Čólů. Kromě častých bojů toto soupeření přinášelo šrílanské kultuře nové podněty a inspiraci ve stavitelství a sochařství. Nakonec se králi Vidžajabáhuovi v 11. století podařilo z ostrova Čóly, oslabené vnitřními rozpory, vyhnat. Tento nadaný vojevůdce a schopný administrátor položil základy silného a prosperujícího sinhálského království a přesunul hlavní město z Anurádhapury do jižněji položené Polonnaruvy. 

Reliéfní výzdoba bývalých paláců, PolonnaruvaPolonnaruva se stala hlavním městem na dobu delší než dvě stě let. Z panovníků polonnaruvského období si pozornost zaslouží především Parákramabáhu (1153–86), který ve 12. století přivedl sinhálskou říši k novému rozkvětu a opět vybudoval silný centralizovaný stát. Jeho politické ambice zahrnovaly nejen jižní Indii, ale i Barmu a Kambodžu. Výprava do Barmy odstranila překážky, které bránily šrílanskému obchodu s jihovýchodní Asií, zejména dovozu slonů, hedvábí a dalšího luxusního zboží. Parákramabáhu také zasáhl v nástupnickém sporu na indickém území. Období Parákramabáhuovy vlády představovalo zlatý věk sinhálského písemnictví a éru rozkvětu architektury i sochařství. Také jeho nástupce Niššankamalla (1187–96) zkrášlil Polonnaruvu řadou velkolepých staveb. Fresky, SígirijaPo Nišankamallově smrti došlo k rozpadu polonnaruvského království a opuštěné město pohltila džungle. 

Země se rozdělila na několik menších království. V této době nabylo na významu tamilské království v okolí Džaffny (Jaffny, tamilsky Jápané), kterému patřila velká část ostrova. Sinhálská populace s úpadkem jejich severních měst se přesunula na jih a od severních oblastí, obývaných především Tamily, je oddělil široký pás pralesa. Tato separace přispěla k zvětšení rozdílů mezi Sinhálci a Tamily.

Kolonizace Cejlonu

Politická rozdrobenost učinila ze Šrí Lanky snadnou kořist pro Portugalce. V r.1505 se na Šrí Lanku připlavil Lorenco de Almeida, který s tehdejším králem v Kótté uzavřel přátelské dohody. Portugalsko vzalo jeho říši pod svou ochranu, postupně podobný osud stihl i tamilské Jápané a nezávislost si udrželo pouze centrálního území v okolí města Kandy, které bylo delší dobu nedosažitelné. Portugalci přivedli na Šrí Lanku křesťanské misionáře, kteří obrátili na víru mnoho obyvatel v pobřežních oblastech. Buddhisté se uchýlili do Kandyjského království, které sloužilo jako ochránce buddhistické víry celá tři století. V r. 1656 převzala správu nad celým ostrovem nizozemská námořní síla. 

Česačky čaje na svahu plantážeO Cejlon se kvůli jeho strategické poloze začala koncem 18. století zajímat Velká Británie, která jej získala během Velké francouzské revoluce (1789–95). R. 1802 se z Cejlonu, jak se tehdy ostrov jmenoval, stala britská korunní kolonie a Britové dokonce r. 1815 dobyli i vnitrozemské královské město Kandy a ostrov opět sjednotili. Zavedli na ostrově pěstování kávy, později čaje, kaučuku a kokosové palmy. Plantážní hospodářství přineslo zásadní změny struktury cejlonské společnosti. Plantážníci si na své plantáže ve velkém dováželi levnou pracovní sílu z Indie, převážně Tamily

Počátky samostatnosti a etnické konflikty

V období mezi 1. a 2. světovou válkou Šrí Lanka usilovala o dosažení samostatnosti. Na rozdíl od sousední Indie se jednalo především o pokojné vyjednávání bez větších projevů násilí. R. 1948 byla vyhlášena nezávislost ostrova jako samosprávného dominia v rámci britského Commonwealthu. Politická moc byla předána do rukou prozápadně orientované elity. Nedostatečná podpora veřejnosti se nakonec ukázala hlavní slabinou elitní vlády D. S. Sénánájaky, která musela čelit řadě problémů. Jedním z nich bylo zajištění produkce základních potravin, které se do té doby musely dovážet. Z tohoto důvodu byla zahájena kolonizace suché zóny na severovýchodě ostrova, který ovšem za svoji domovinu tradičně považovali cejlonští Tamilové (bývalé království Jápané), a ti v této kolonizaci viděli snahu změnit etnické složení obyvatelstva v oblasti ve prospěch Sinhálců.

Ve vztahu k etnickým a náboženským menšinám vláda prosazovala ideál cejlonského vlastenectví a důsledný sekularismus. Přísný zákon o cejlonském občanství však odepřel občanská práva mnohým z tzv. indických Tamilů, kteří přišli v průběhu minulého století pracovat na plantáže. Mezitím narůstala vlna sinhálského buddhistického nacionalismu spolu s blížícími se oslavami 2500. výročí Buddhova úmrtí a výročí osídlení Lanky sinhálskými osadníky. Požadovali návrat k buddhismu a ustanovení sinhálštiny jako jediného úředního jazyka. 

Queens v KandyV r. 1956 se k moci dostal Solomon W. R. D. Bandáranájaka, jehož vláda stála na socialismu, sinhálském nacionalismu a vládní podpoře buddhismu. Uzákonění sinhálštiny jako jediného úředního jazyka, které Tamilové pociťovali jako znevýhodnění proti většinovým Sinhálcům, se stalo začátkem etnického konfliktu na Šrí Lance. Na severu ostrova došlo ke krvavým srážkám mezi Tamily a sinhálskou armádou. K podobné situaci došlo v 70. letech, kdy byl přijat zákon, který omezoval počet tamilských studentů na vysokých školách, a přijetí nové ústavy, která nejenže přejmenovala Cejlon na Šrí Lanku, ale upřednostňovala buddhismus. Následovaly další nepokoje ze strany hinduistických Tamilů.

V polovině 70. let vznikla pod vedením Vélupillaije Prabhákarana organizovaná vojenská skupina Tygři osvobození tamilského Ílamu, LTTE (1976), které se říká Tamilští tygři, a na severu ostrova pokračovaly prudké boje. Pro šrílanský etnický konflikt se stalo charakteristickým, že po každém útoku druhá strana spustila odvetnou akci. Mezi nimi vynikl rok 1983, kdy po zabití 13 vojáků na severu ostrova došlo k pogromům proti Tamilům v hlavním městě Kolombu. Tento okamžik je oficiálně považován za počátek vleklé občanské války. Masakr vzbudil zájem po celém světě a Tygři získali podporu Tamilů v Indii. V r. 1987 indická vláda hrozila vojenskou intervencí za ochranu práv tamilské většiny na severu země.

Válka ustala v r. 1990, ale r. 1995 Tamilští tygři obnovili boje. Odpovědí bylo obsazení severu poloostrova státní armádou a znovunastolení politiky boje proti Tygrům. Boje se kromě ojedinělých útoků na vládní osoby či budovy a na masmédia odehrávaly za demarkační linií na severu země. Po mnoha neúspěšných vyjednáváních zasáhla šrílanská armáda silou a postupně se jí podařilo zvrátit průběh bojů ve svůj prospěch, porazit Tamilské tygry a válka po 26 letech skončila v květnu 2009.

Současnost

Země se poměrně rychle vzpamatovává z následků dlouhého válčení, které bylo navíc umocněno i tragédií v prosinci r. 2004, kdy zemětřesení a následné tsunami zabilo odhadem 35 000 lidí. Ekonomika začíná prosperovat, budují se nové cesty a letiště, otevírají nové obchody a restaurace a opravují se historické budovy. Šrí Lanka začíná využívat svůj obrovský potenciál jako oblíbená turistická destinace s nádhernými plážemi, bujnou tropickou přírodou a starobylými památkami. 

Veselé školačkyV prezidentském úřadu byl r. 2010 potvrzen Mahinda Rádžapakse, který se nese na vlně euforie po porážce tamilských rebelů. Ani jeho postava však nebyla černobílá – byl kritizován za to, že se zbavil svého hlavního politického oponenta Saratha Fonseky, generála šrílanské armády, který vedl vojska proti LTTE, a především za omezování svobody sdělovacích prostředků. 

V lednu 2015 se konaly nové prezidentské volby, ve kterých stanuli proti sobě dva silní hráči – stávající prezident Rádžapakse a opoziční kandidát Sirisena. Jenom těsnou většinou hlasů vyhrál někdejší ministr zdravotnictví Maithripala Sirisena. Voliči do něj vkládají velké naděje – především kvůli vyšetření válečných zločinů, jež měli páchat vládní vojáci na konci občanské války s tamilskými separatisty v r. 2009, a také kvůli uvolnění svobody slova. 

Související články
Katalog 2020 Zde si můžete prohlédnout náš aktuální katalog.
Newsletter

Chcete pravidelně dostávat naše novinky? Zaregistrujte se zde!

Archiv newsletterů