Pokud by Manila měla nějaké přesně dané centrum, bylo by to v okolí nejstarší čtvrti Intramuros. Bohužel během 2. světové války byla značná část historických budov poškozena či zničena a centrum města nebylo nikdy obnoveno. Za španělské vlády byla Manila označována jako „Perla orientu“, centrum španělské koloniální říše v Pacifiku. První turisté, přicházející sem již v 19. století, popisovali Manilu jako nádherné opevněné město s širokými dlážděnými ulicemi a úpravnými domy. Bohužel z tohoto vzhledu do dnešních dob mnoho nezbylo.
Historie Manily
Manila byla založena r. 1571 Španělem Miguelem Lopezem de Legazpi, který považoval okolní úrodnou krajinu za vhodnější pro nové centrum než tehdejší hlavní město na ostrově Cebu. Španělští králové nazývali město Isigne y Siempre Leal Ciudad (doslova „význačné a vždy loajální město“), místní obyvatelé ale i nadále používali původní označení místa jako Maynilad (pravděpodobně vycházející ze slov znamenajících „zde jsou mangrovy“), přičemž místní název se později začal omylem přepisovat jako Manila – jméno, jež hlavní město nese dodnes.
Od konce 19. století byla Manila považována za jakousi „Paříž východu“, životem kypící místo s multietnickou populací a dobrý výchozí bod pro obchody s Čínou a dalšími rychle se rozvíjejícími asijskými zeměmi. R. 1905 byl najat Daniel Burnham, hlavní architekt stojící za výstavbou Chicaga, aby dal starému městu novou, moderní podobu. Byly naplánovány široké bulváry, logické rozložení čtvrtí a ulic a dodnes se můžeme setkat se stavbami ve stylu art deco. Ulice modernizovaného města kypěly obchodem a zábavou.
Ale 2. světová válka vše změnila. Měsíc trvající bitva o Manilu, zuřící mezi americkými a japonskými jednotkami, zničila většinu budov města a znamenala také 150 000 mrtvých (pro srovnání, výbuch atomové bomby v Hirošimě si vyžádal 140 000 lidských životů). Město se z této ničivé rány již nikdy nevzpamatovalo, minimálně co se obnovy zničených památek týká. Dnes je Manila konglomerátem 17 čtvrtí a samosprávných obcí, sloučených r. 1976 dekretem prezidenta Marcose v jeden správní celek. Mnohdy si i místní obyvatelé stěžují na roztříštěný charakter a nejednotnost hlavního města, jemuž chybí přirozené centrum a jednotící prvek.
Čtvrť Intramuros
Jedna z mála alespoň částečně zachovaných historických oblastí Manily je tzv. Intramuros, pozůstatky opevněného města v ústí řeky Pasig. Název vznikl od latinského „uvnitř zdí“, v kontrastu k okolním čtvrtím, které byly označovány jako „extramuros“. Jedná se o místo, kde španělský kolonizátor Miguel Lopez de Legazpi založil svou pevnost, jež měla tvořit základ španělské koloniální moci v souostroví, tedy dodnes historické srdce města Manily. Intramuros bylo během své existence napadeno čínskými piráty, ohrožováno Holanďany a okupováno Brity, bylo také bráněno v různých obdobích britskými, americkými a japonskými vojsky, aby v samém závěru 2. světové války bylo téměř zničeno americkým bombardováním v průběhu bitvy o Manilu.
Přímo za zdmi opevněného města sídlili představitelé španělské správy, zatímco místní populace žila v okolních čtvrtích Paco a Binondo. Číňané, kterým Španělé nikdy nevěřili, byli usídleni pod neustálým španělským dohledem v ghetu zvaném Parian. Opevněné město chránily věžičky (bastiony) a padací mosty, které jej mohly zcela oddělit od okolí. Na vrcholu své moci představovalo Intramuros symbol evropské velmoci v Asii, město, jež nemělo v okolních zemích obdobu. V době svého poničení na konci 2. světové války byly opevněné zdi vlastně jediným pozůstatkem kdysi mocné pevnosti. Navzdory svému poškození dodnes zbytky opevnění navozují pocit síly a jsou připomínkou koloniálních dob. Velká část 4,5 km dlouhých hradeb je přístupná a dá se po nich procházet – pro vycházku si ale zvolte denní hodiny, protože část opevnění je v noci uzavřená a také nedostatečně osvětlená.
Kostel sv. Augustina
Tato sakrální stavba, postavená mezi l. 1587–1606, je nejstarším kostelem na Filipínách. Je také jednou z mála staveb, jež ve čtvrti Intramuros přežila bitvu o Manilu, dokázala přečkat i sedm zemětřesení. Masivní fasáda je bránou do zdobeného interiéru, plného předmětů vysoké historické a kulturní hodnoty. Kostel je dodnes chrámem živým a mezi Filipínci je velká poptávka po možnosti být zde oddán, případně se účastnit mší a dalších obřadů.
Fort Santiago
Pevnost kdysi chránící životně důležité ústí řeky Pasig a také někdejší sídlo španělské koloniální správy je od r. 1950 známa jako symbol svobody a spojována se všemi Filipínci, kteří padli při boji za svobodu. Je také významným vzpomínkovým místem na národního hrdinu José Rizala, který zde byl vězněn před svou popravou r. 1896. V Rizalově památníku je možné si prohlédnout memorabilia spojovaná s tímto revolucionářem.
Rizal Park
Park dodnes někdy známý jako „Luneta“ (původní název parku) se rozkládá na přibližně 60 hektarech pokrytých trávníky, lesíky a ozdobnými zahradami. V parku má památník snad každý filipínský hrdina, přičemž José Rizal, po němž je park pojmenován, zde byl r. 1896 popraven. Manilané rádi navštěvují tento park za účelem procházek, pikniků, odpočinku, aby se na chvíli vymanili z hektického tempa hlavního města.
Kráter a vulkanické jezero Taal
Příjemný celodenní výlet z Manily nabízí cesta ke kráterovému jezeru Taal se stejnojmenným vulkánem. Tento nenápadný vulkán je zároveň jedním z nejaktivnějších na Filipínách. Jedná se o kráterové jezero, z něhož se uprostřed zvedá další kráter, opět naplněný vodou. Za příznivého počasí poskytuje pohled z vrcholku kráteru úžasný pohled na jezero.
Vodopády Magdapio
Další z výletů realizovatelných z Manily. Projížďka proti proudu řeky Pagsanjan k vodopádům Magdapio dodnes poskytuje filmovým fanouškům pocit, že jsou součástí věhlasného filmu Apokalypsa od režiséra Coppoly. Ten zde r. 1979 natáčel některé scény a dodnes se na toto místo vydávají příznivci tohoto filmového díla. Ale i běžný cestovatel ocení projížďku po řece obklopené tropickou vegetací.