Vyhledat zájezd na mapě

Ve filipínské kuchyni se projevují vlivy kuchyní kultur a národů, které země dobrovolně nebo nuceně přijímala během své historie. V zásadě se dá říci, že se můžeme setkat s vlivy kuchyní čínské, malajské, arabské, japonské a španělské, přičemž všechny byly inkorporovány do výsledné kuchyně filipínské a přizpůsobeny místním chutím. Historicky pak obyvatelé souostroví převzali z čínské kuchyně použití sójové omáčky, tofu a nudlí. Z indické a indonésko-malajské kuchyně pak pochází karí a používání kokosového mléka pro přípravu omáček. Silný vliv měla na kuchyni, stejně jako na kulturu a historii země, španělská přítomnost. Španělé přivezli na Filipíny ze svého panství v Novém světě chilli papričky, rajčata, kukuřici či brambory. V přípravě pokrmů se začalo používat soté z česneku a cibule. 

Základem filipínské kuchyně je rýže – jako hlavní jídlo (smažená), příloha k omáčkám, či základ sladkostí. Běžnou potravinou je chléb, jinak poměrně málo oblíbený v jiných částech JV Asie. Velmi častou ingrediencí při vaření jsou různé druhy ovoce (ananas, papája, mango), kokosové ořechy (mléko, olej, ale i samotný kokos) a zelenina (vodní špenát kangkong, čínské zelí, táro, sladké brambory či kasava). Z masa je běžná drůbež, vepřové, hovězí a vzhledem k ostrovnímu charakteru země samozřejmě i ryby a mořské plody. Často se při vaření či jako dochucovadla používá ocet, sójová omáčka, šťáva z filipínské limety kalamansi, různé rybí omáčky a krevetové pasty a také zázvor. 

Mezi oblíbené pokrmy patří lechón (prase či sele, grilované vcelku), longganisa (filipínská klobása, podobná španělské klobáse chorizo), adobo (kuře nebo vepřové, dušené s česnekem, octem a sójovou omáčkou). Dále například puchero (hovězí v omáčce z banánů a rajčat), kare-kare (hovězí oháňka vařená se zeleninou a arašídovou omáčkou), hamonado (vepřové s ananasovou omáčkou) či jarní závitky lumpia

Všeobecně lze říci, že Filipínci rozeznávají tři chuti – sladkou, kyselou a slanou. Na rozdíl od ostatních kuchyní JV Asie bývají na Filipínách často všechny tyto tři chuti přítomny v rámci jediného pokrmu. Stejně tak dochází ke kombinaci hlavních jídel a příloh, které jsou v rámci těchto tří základních chutí v protikladu (sladká příloha se slaným hlavním jídlem či naopak). 

Občerstvení na výletní lodiVaření a stolování je na Filipínách komunitní záležitostí. Filipínci nepoužívají při jídle hůlky, ale téměř výhradně příbor – podobně jako v okolních zemích, ale v kombinaci lžíce a vidlička, nikoliv vidlička a nůž, jak je běžné na Západě. Přestože ve městech to běžné není, na venkově, případně při fiestách je zvykem jíst rukama (tomuto způsobu stolování se říká kamayan). 

Silně se španělská koloniální minulost projevila na poli sladkostí – španělský původ má například ensaimada, pudink leche flan, setkáváme se i s marcipánem a různými koláčky, rolkami a sušenkami. Místního původu bývají naopak sladkosti, ve kterých se používá především oslazené rýže, ovoce, sorbetů či zmrzlin – za všechny jmenujme alespoň halo-halo

Vzhledem k horkému klimatu na většině území jsou obvykle nápoje preferovány chlazené až ledové – většinou se jedná o džusy z čerstvého ovoce, kondenzovaného mléka (nemusí být) a ledu. Z alkoholických nápojů, velmi běžně dostupných, jmenujme vyhlášené pivo San Miguel, které je vyváženo do celé JV Asie. Na Filipínách se také vyrábí výborný třtinový rum, gin a palmový alkohol tuba. Vysoký obsah alkoholu (až 80–90 %) má také lambanog, nápoj vyráběný z květů kokosové palmy. Z fermentované lepkavé rýže se vyrábí další tradiční filipínský alkoholický nápoj tapuy. Stejně jako lambanog je vyhledáván pro svou chuť a přírodní charakter.

Fotogalerie k článku
Související články
Katalog 2020 Zde si můžete prohlédnout náš aktuální katalog.
Newsletter

Chcete pravidelně dostávat naše novinky? Zaregistrujte se zde!

Archiv newsletterů