Způsobů, jak se proměňovalo a proměňuje náboženské vyznání obyvatel nějaké země, je vždy několik. Nejklasičtější je sňatková politika a dobyvačná vojenská tažení. Takto se například kdysi buddhistický Bangladéš stal baštou islámu, jak jej známe dnes. Podobně tomu po staletí bylo u části obyvatel severozápadní Indie, obrácených z hinduismu na islám ještě dávno před Velkými Mughaly.

V Nepálu se tímto způsobem náboženství „převrstvovala“ mnohem méně. Jeho obyvatelé spíše přijímali nová božstva a nové religiózní prvky. Jde skoro říci, že buddhismus se v Nepálu usadil (Gautama Buddha se narodil v nepálském Lumbiní) jako varianta hinduismu, nikoliv jako oddělený náboženský systém. Pozorujeme-li nepálské náboženské projevy dnes, vše tomu nasvědčuje.

Připočteme-li ještě zvláštní přírodní podmínky jednotlivých horských údolí, kde se život vyvíjí do velké míry nerušeně a po svém, bez ohledu na státní útvary na druhé straně kopce (podobně je tomu třeba ve Švýcarsku), velkou etnickou a politickou pestrost (kromě tří královských měst Káthmándů, Pátánu a Bhaktapuru a jejich okolí zde až do 18. století prakticky neexistovaly žádné centralizované státní útvary), plus koneckonců i bezprecedentní pestrost několika různých ekosystémů, není divu, že výsledkem kolektivního vědomí je jinde těžko uvěřitelná syntéza. Ta nalezla svůj výraz především v náboženské architektuře, o něco méně pak v náboženském rituálu.

V lidových vrstvách přetrvaly zbytky animismu a předbuddhistických náboženství a tantrických přístupů jak hinduismu, tak buddhismu. Samotní buddhisté následovali postupně hínajánu, mahájánu, později vadždrajánu a lamaismus, přičemž ale ve stavění chrámové architektury a rozvoji sochařství a řezbářství byli až do 9. století plně pod vlivem Indie. To se radikálněji mění až ve 13. století s narozením buddhistického sochaře a architekta Arnika. Ten zformoval nový vzhled pagod a rozšířil jej i do Tibetu a Číny.

Autor: Radka Podpěrová">Tomu navzdory se nepálská aristokracie hlásila přinejmenším od příchodu dynastie Liččhaviů převážně k bráhmanským, tedy hinduistickým kultům. Vyšší kasty ale vykazovaly četné zastaralé zvyky, nepříklad vzývání slunečního boha Indry – tedy božstva ještě předhinduistického. Ke slunečnímu bohu se pochopitelně volně vázala velká obliba až vzývání kultu hadích božstev Nágů, jež se se slunečním kultem organicky pojí. V prostředí hinduistické Indie jsou však považována za prvek buďto typicky animistický, anebo jev z kadlubu tzv. "malé tradice" hinduismu, tedy praktiky provozované venkovským obyvatelstvem nízkých kast a silně animismem ovlivněné. Ne tak v Nepálu. K hadím božstvům se navíc – aby celá situace byla dokonale nepřehledná – přidala celková obliba dalších zvířecích božstev, ať už se jednalo o různá vodní božstva (obojživelníky, ryby i plazy), či koně – symbol tak charakteristický pro buddhismus, jak koneckonců z obrázku na modlitebních praporcích chápe po několika dnech každý návštěvník buddhistických zemí.

Za nejčistší esenci nepálských náboženských syntéz lze pak považovat živou bohyni Kumárí, což je opakující se pozemské vtělení Šivovy družky Párvatí do obyčejné névárské dívky. Adeptka božství je vybírána ve věku tří až pěti let podle přísných fyzických i duševních kritérií. Dětská léta tráví v izolaci za branami svého paláce (či spíše paláců, neboť v Káthmándském údolí žije vždy několik Kumárí zároveň). Nejslavnější je pak ta káthmándská, které vzdávali pocty členové královské rodiny. Kumárí se dostává ven jen o slavnostech a svátcích, aby přijala pocty a dárky věřících. Je ztělesněním splynutí bráhmanských náboženských tradic a starších tantrických praktik. Výrazem náboženské syntézy jsou pak i symboly, jež návštěvník může spatřit v Kathmándů na nádvořích paláce živoucí bohyně – od živých želv, svastik, až po kamenné otisky Buddhových šlépějí.

A je to právě toto povědomí o nevšedním splývání náboženství a jeho zdrojích, s čím by měl potenciální návštěvník nepálských památek přistupovat k tomu, co okolo sebe uvidí. Dobrodružství odhalování jednotlivých vlivů a inspirací v nepálských chrámech je totiž bez přehánění stejně vzrušující jako například pozorování vysokohorské fauny na severu a nosorožců v nížinách této tak rozmanité země.