Malajština je jazykem etnika Malajců, pro které je rodným jazykem. Je úředním jazykem Malajsie, a to i pro etnika nemalajská (byť ta mohou používat i svůj rodný jazyk). Jedná se tedy z podstaty o jazyk národ spíše rozdělující, posilující význam majoritního etnika na úkor etnik ostatních. Navzdory snahám malajsijské vlády o otupění největších hran přejmenováním řeči z bahasa melayu (malajština) na bahasa malaysia (malajsijština) se jedná o jazyk spjatý přímo s malajským muslimským etnikem. Co se slovní zásoby týká, malajština má v poslední době tendenci spíše vracet se ke kořenům a někdy puristické snahy připomínají trošku scény z F. L. Věka, kde se jazykovědci snaží namísto přijímání novotvarů hledat v historii „čistonosopleny“. V malajštině je používán rozsáhlý repertoár honorifik (čestných titulů), jazyk má také pomalejší tempo než indonéština a snaží se od indonéštiny odlišit používáním složitějších slov, než jaké nabízí tzv. bazarová malajština, z níž indonéština vznikla.
Indonéština, na rozdíl od malajštiny, je sice úředním jazykem Indonésie, neexistuje ale přímo žádné etnikum, pro které by byla rodným jazykem. Pro všechny Indonésany je tak řečí, kterou je třeba se víceméně naučit ve škole, přinejmenším ve spisovné formě. Je proto jednotícím prvkem, společným celému souostroví. Vzhledem k historickému významu se dodnes jedná o zásadní
prostředek posilování národní jednoty se vztahem k republikánskému étosu Indonésie. Oproti malajštině je indonéština, byť samozřejmě dokáže rozlišovat různou míru zdvořilosti a oslovení dle společenského postavení, mnohem rovnostářštější a tento rys je záměrně posilován. Indonéština má oproti malajštině rychlejší tempo řeči, oblíbené jsou zkratky a akronymy a oproti malajštině se ráda obohacuje o nová slova přejatá z cizích jazyků. Vedle indonéštiny coby národní řeči a úředního jazyka jsou v Indonésii samozřejmě používány paralelně i jazyky jednotlivých etnik a počet jejich mluvčích taktéž dosahuje milionů – jedná se především o javánštinu (cca 84 milionů mluvčích),
sundánštinu (34 milionů) a maduránštinu (14 milionů).
Vzhledem k počtu mluvčích (210 milionů, oproti cca 40 milionům malajsky mluvícím osobám) se budeme nadále věnovat spíše indonéštině. Indonéština (bahasa indonesia) patří do skupiny austronéských jazyků. Jde o upravenou a standardizovanou variantu riauské malajštiny. Ta v minulosti fungovala na nejjižnějším cípu Asie a na indonéském souostroví jako lingua franca. Indonéština byla oficiálně zvolena jako úřední jazyk Indonésie při příležitosti vyhlášení nezávislosti země v r. 1945. Hovorová forma indonéštiny je považována za jednoduchý jazyk – pro psaní se používá latinka, jazyk nezná skloňování ani časování, nepoužívají se členy, třetí osoba jednotného čísla nerozeznává rody. Množné číslo se tvoří pomocí určitých a neurčitých číslovek nebo zdvojením podstatného jména. Časy se v indonéštině vyjadřují pomocí modálních slov a příslovcí času, např. včera, předtím, zítra, potom. V indonéštině také existuje systém předpon a přípon, které mění význam slov. Jazyk byl v minulosti obohacován slovy z cizích jazyků, jako je sanskrt, arabština, čínština, portugalština, nizozemština a hlavně v současné době angličtina.