Najít na mapě
Prohlížené zájezdy

Na rozdíl od většiny pevninské jihovýchodní Asie, kde je majoritním náboženstvím a zásadním kulturu formujícím faktorem buddhismus, je situace v ostrovní části JV Asie různorodější a komplikovanější.

Do značné míry je tato situace spjata se složitým historickým vývojem, kdy původní animistické a šamanistické náboženské tradice překryla nejdříve indická náboženství, aby i ta byla později na většině území regionu vystřídána a obohacena islámem a kulturou muslimskou. Tento zvláštní mix byl po příchodu Evropanů doplněn náboženstvím a kulturou koloniálních mocností, tedy křesťanstvím a kulturními vlivy evropskými. Do této „náboženské směsi“ se přimíchaly ještě další ingredience – především náboženství čínských komunit či hinduismus pracovních sil dovážených kolonialisty z Indie. A to vše při minimálně částečném zachování všech původních tradic, které nezmizely ani s příchodem nových náboženství.

Ostrovní JV Asie je obrovský region, který má navíc charakter fragmentovaných oblastí a mnohdy nepřístupných ostrovů, jež nikdy nebyly pod vlivem žádné z větších náboženských tradic a zůstaly věrné svým původním zvykům, obyčejům a víře předků. Každá z šesti zemí, které region tvoří, prošla poměrně výrazně odlišným vývojem a nelze přistoupit k nějaké generalizaci, jež by shrnula náboženskou situaci v celém regionu. Přes svůj všeobecně pozitivní přístup většiny zemí k modernizaci a (především) technickému rozvoji, zůstává velká část obyvatel ostrovní JV Asie silně tradiční v oblasti náboženství a tradic. Náboženství
je také zásadním faktorem pro příslušnost k určité etnické skupině. Zjednodušeně řečeno, právě vyznávání určitého náboženství je právě tím rozhodujícím faktorem, který potvrzuje příslušnost člověka k určitému etniku – například v Malajsii je každý etnický Malajec ze zákona muslim; pro běžného Balijce je právě příslušnost k balijské formě hinduismu zásadní součástí jeho života, u čínských menšin právě jejich tradiční náboženství pomáhá, aby si zachovaly svůj charakter v zemích s jinými náboženstvími a nebyly asimilovány.

Náboženství je v ostrovní JV Asii bezpochyby velmi živým faktorem, který má silný vliv jak na běžný život jednotlivce, tak formuje i kulturu, politiku a všeobecné dění v konkrétní zemi. V mnoha případech je i právě tato skutečnost důvodem, jenž láká do oblasti turisty – vedle celé řady zajímavých svátků a dochovaných tradic je to například možnost v rámci mnohdy i jediné ulice (typickým příkladem budiž malajsijský Penang) navštívit hinduistický chrám, zajít do mešity, podívat se do buddhistického chrámu a svou pouť zakončit návštěvou křesťanského kostela. Přes veškerou náboženskou a kulturní pestrost zůstává ale nejdůležitějším náboženským a kulturním vlivem ostrovní JV Asie, přinejmenším co do počtu svých vyznavačů, islám. V protikladu k poměrně rigidní a mnohdy netolerantní formě, vyznávané v oblasti svého vzniku na Středním východě, bývá indonéský a malajsijský islám často kladen za příklad tolerance a pokrokovosti. Na rozdíl od kulturně a etnicky poměrně homogenního prostředí zemí v oblasti Perského zálivu byl islám již od doby svého příchodu do regionu JV Asie vystaven velké kulturní a etnické různorodosti. Ta jej do značné míry obohatila a také dokázala zformovat v duchu, že „nic není černobílé“ a že si každý má vyznávat takové náboženství, které je mu nejbližší. Všeobecně lze říci, že právě nutnost tolerantního a harmonického soužití vyznavačů různých náboženství je charakteristickým rysem pro náboženství v ostrovní JV Asii.

Kam dál?

Jak již bylo zmíněno, náboženské tradice oblasti jsou četné a velmi pestré, zmiňme tedy alespoň nejvýznamnější z nich:

Islám v ostrovní JV Asii * Hinduismus v ostrovní JV Asii * Křesťanství v ostrovní JV Asii * Buddhismus v ostrovní JV Asii * Animismus v Indonésii

Související články

Buddhismus v ostrovní JV Asii

Buddhismus vychází z hinduismu, některé základní koncepty sdílí (reinkarnace, karmický zákon, do značné části i mytologii), jiné rozvádí dál a modifikuje. Za zakladatele buddhismu je označován princ Siddhárta Gautama, který žil v 6.–5. století před Kristem v severní Indii. Již při narození bylo předpovězeno, že se stane buď velkým králem, nebo velkým náboženským učitelem. Siddhártův otec měl samozřejmě zájem, aby jeho syn převzal vládu nad zemí a snažil se mladého prince ochránit před veškerými strastmi života. Až do svých 29 let nepoznal Siddhárta nic než radovánky a příjemné stránky života. Poté, podle tradičního podání, při návštěvě města za zdmi královského paláce se setkal se stářím a strádáním, nemocí a smrtí. Ve stejnou dobu také uviděl mnicha, jehož duševní vyrovnanost na Siddhártu velice zapůsobila. Rozhodl se odejít z paláce, opustit svou rodinu a postavení a plně se věnovat meditacím a hledání cesty k osvícení. Vyhledal nejlepší učitele, pod jejichž vedením se věnoval hlubokým meditacím, podrobil se kruté askezi, sahající až na samou hranici lidských možností, ale přesto nedokázal dosáhnout osvícení. Poté se rozhodl následovat svou vlastní cestu, vyhýbající se extrémům jak nevázaného života, tak přílišné askeze. Krátce poté dosáhl osvícení a stal se tak Buddhou (osvíceným), velkým duchovním učitelem. Zásadní pravdy, které během svého osvícení nahlédl a poté vyučoval, jsou dodnes tím nejzákladnějším učením buddhismu. Patří mezi ně tzv. čtyři vznešené pravdy (týkající se strastné povahy lidského bytí), vznešená osmidílná stezka (cesta vedoucí k zániku utrpení) a dvanáctidílný řetězec podmíněného vznikání. 

Celý článek
Katalog 2019 Zde si můžete prohlédnout náš aktuální katalog.
Newsletter

Chcete pravidelně dostávat naše novinky? Zaregistrujte se zde!

Archiv newsletterů