Do značné míry je tato situace spjata se složitým historickým vývojem, kdy původní animistické a šamanistické náboženské tradice překryla nejdříve indická náboženství, aby i ta byla později na většině území regionu vystřídána a obohacena islámem a kulturou muslimskou. Tento zvláštní mix byl po příchodu Evropanů doplněn náboženstvím a kulturou koloniálních mocností, tedy křesťanstvím a kulturními vlivy evropskými. Do této „náboženské směsi“ se přimíchaly ještě další ingredience – především náboženství čínských komunit či hinduismus pracovních sil dovážených kolonialisty z Indie. A to vše při minimálně částečném zachování všech původních tradic, které nezmizely ani s příchodem nových náboženství.
Ostrovní JV Asie je obrovský region, který má navíc charakter fragmentovaných oblastí a mnohdy nepřístupných ostrovů, jež nikdy nebyly pod vlivem žádné z větších náboženských tradic a zůstaly věrné svým původním zvykům, obyčejům a víře předků. Každá z šesti zemí, které region tvoří, prošla poměrně výrazně odlišným vývojem a nelze přistoupit k nějaké generalizaci, jež by shrnula náboženskou situaci v celém regionu. Přes svůj všeobecně pozitivní přístup většiny zemí k modernizaci a (především) technickému rozvoji, zůstává velká část obyvatel ostrovní JV Asie silně tradiční v oblasti náboženství a tradic. Náboženství
je také zásadním faktorem pro příslušnost k určité etnické skupině. Zjednodušeně řečeno, právě vyznávání určitého náboženství je právě tím rozhodujícím faktorem, který potvrzuje příslušnost člověka k určitému etniku – například v Malajsii je každý etnický Malajec ze zákona muslim; pro běžného Balijce je právě příslušnost k balijské formě hinduismu zásadní součástí jeho života, u čínských menšin právě jejich tradiční náboženství pomáhá, aby si zachovaly svůj charakter v zemích s jinými náboženstvími a nebyly asimilovány.
Náboženství je v ostrovní JV Asii bezpochyby velmi živým faktorem, který má silný vliv jak na běžný život jednotlivce, tak formuje i kulturu, politiku a všeobecné dění v konkrétní zemi. V mnoha případech je i právě tato skutečnost důvodem, jenž láká do oblasti turisty – vedle celé řady zajímavých svátků a dochovaných tradic je to například možnost v rámci mnohdy i jediné ulice (typickým příkladem budiž malajsijský Penang) navštívit hinduistický chrám, zajít do mešity, podívat se do buddhistického chrámu a svou pouť zakončit návštěvou křesťanského kostela. Přes veškerou náboženskou a kulturní pestrost zůstává ale nejdůležitějším náboženským a kulturním vlivem ostrovní JV Asie, přinejmenším co do počtu svých vyznavačů, islám. V protikladu k poměrně rigidní a mnohdy netolerantní formě, vyznávané v oblasti svého vzniku na Středním východě, bývá indonéský a malajsijský islám často kladen za příklad tolerance a pokrokovosti. Na rozdíl od kulturně a etnicky poměrně homogenního prostředí zemí v oblasti Perského zálivu byl islám již od doby svého příchodu do regionu JV Asie vystaven velké kulturní a etnické různorodosti. Ta jej do značné míry obohatila a také dokázala zformovat v duchu, že „nic není černobílé“ a že si každý má vyznávat takové náboženství, které je mu nejbližší. Všeobecně lze říci, že právě nutnost tolerantního a harmonického soužití vyznavačů různých náboženství je charakteristickým rysem pro náboženství v ostrovní JV Asii.
Kam dál?
Jak již bylo zmíněno, náboženské tradice oblasti jsou četné a velmi pestré, zmiňme tedy alespoň nejvýznamnější z nich:
Islám v ostrovní JV Asii * Hinduismus v ostrovní JV Asii * Křesťanství v ostrovní JV Asii * Buddhismus v ostrovní JV Asii * Animismus v Indonésii