To je mj. případ různých typů nudlí (bún, mỳ, phở, miến…) – z vietnamských nudlových jídel si největší proslulosti získaly polévky phở (čti fo) s masem a čerstvou zeleninou, jež si každý sám dochucuje, tajemství jejich chuti však spočívá především ve vývaru, z nějž jsou dělány; na popularitě si získávají i u nás. Známé jsou také smažené závitky (nem rán, v jižním Vietnamu chả giò), mimo Vietnam zvané prostě nemy.
V posledním desetiletí nastal s hospodářským vzrůstem země i velký kulinářský boom, a Vietnamci sami rozšiřují repertoár jídel podle nových inspirací z celého světa: dnes už se v centru Hanoje prodává u pojízdných stánků i kebab po vietnamsku. Z francouzské éry zůstaly především bagety, i ty ovšem chutnají jinak než ty francouzské. Podobně jako v případě předchozích zemí kulinářské hody zůstávají zatím omezeny spíš jen na největší a nejnavštěvovanější města (Hanoj, Saigon, Hue, Hoi An, Nha Trang, Mui Ne…). Tradičně bývá za nejoriginálnější považována kuchyně v Hue, kde existují doslova stovky místních specialit.
Vietnamská kuchyně většinou není pálivá. Dává více než kuchyně vedlejších zemí vyniknout přirozeným chutím, jakkoli má i sofistikovaně rozlišené typy omáček a příchutí pro různá jídla. Řadu jídel si konzument dotváří do výsledné chuti na stole přímo sám. Důležitá je čerstvost potravin, hojně se využívají různé aromatické bylinky v tepelně neupraveném stavu.
Za zmínku stojí vietnamská káva, jejíž originální bezmála čokoládová chuť vynikne zejména po dochucení sladkým mlékem (Vietnam se již stal jedním z největších vývozců kávy na světě), a také silný zelený čaj, jejž Vietnamci pijí prakticky po celý den.
