Menšina muslimské obce s touto volbou nesouhlasila a tvrdila, že jediný možný a právoplatný nástupce proroka je jeho bratranec a zeť Alí a pak jeho potomci. Začali se nazývat šíat Alí, tj. strana Alího, odtud šíité. Většina se drží tradice sunny, proto se nazývají sunnité.
Na počátku byl toto jediný rozdíl mezi sunnou a šíou. Avšak během let došla šía mnoha změn a vyvinula se ve složitý dogmatický systém a rozštěpila se v množství sekt. Její největší odnož – šía dvanácti emámů, je oficiálním státním náboženstvím v Íránu.
Po Alím měli vládnout jeho potomci, kteří jsou nazýváni emámové. Poslední, dvanáctý emám zmizel v dětském věku v jeskyni u Samarrá, stal se skrytým emámem. Nikdo jiný než emámové nemá právo vládnout, a tak každá světská vláda je nelegitimní. Vláda je možná pouze jako zástup za skrytého emáma, který jednou vyjde ze skrytosti. Než se tak stane, tak jej zastupují islámští duchovní, kteří dokáží nejlépe interpretovat emámovu vůli.