Zakladatel Muhammad (570–632) byl jedním z proroků, kterým bylo sděleno slovo Boží. Učení, které předával dál svým žákům, se stalo základem Koránu. R. 622 uprchl s hrstkou stoupenců před pronásledovateli z rodné Mekky do Mediny, odkud vedl džihád – islám se šířil neuvěřitelnou rychlostí a brzy začal zapouštět kořeny nejen v Evropě (Španělsko), ale také v mnohých přístavech v jižní a jihovýchodní Asii.
Po Muhammadově smrti nastal v komunitě rozkol a vznikly dvě sekty – ortodoxní sunnitská větev, v jejímž čele stáli zástupci Proroka, chalífové; na druhé straně ší’ia, kterou vedl Muhammadův zeť a posléze jeho následovníci, imámové. Islám se opírá o právo šarí’a, jež stanovuje tzv. pět pilířů islámu:
- vyznání víry, tj. „Není jiného boha než Alláha a Muhammad je jeho prorok.“
- modlitba pětkrát denně
- rozdávání milodarů
- půst (především v měsíci ramadánu)
- pouť do Mekky (pokud to umožňuje zdravotní stav a finance)
Prvními muslimy v Indii byli již v 7. století obchodníci v přístavech na jihu země. První násilný vpád následoval v r. 711 v Sindhu, zásadní byly turecké vpády na konci 12. století, které vyústily vznikem Dillíského sultanátu a více než půl tisíciletí trvající kontinuální nadvládou muslimských panovníků nad podstatnou částí severní i jižní Indie.
Specifickým rysem v Indii byli mystikové, súfíové, kteří podobně jako v případě hinduistického bhakti kladli důraz na osobní vztah k bohu a jeho niterné poznání prostřednictvím meditace a mystických zážitků, k tomu měla dopomáhat také například hudba (zpěv kavválí) a tanec.
Období tolerance různých náboženství střídala období tvrdého pronásledování, výsledkem je fakt, že se dnes asi 10 % indické populace hlásí k islámu. Velkou zkouškou pro oba nejpočetnější tábory bylo vyhlášení nezávislosti Indie v r. 1947 a vznik samostatné, převážně hinduistické Indie a muslimského Pákistánu – ve vzájemných bojích zemřely na obou stranách tisíce lidí.
Muslimové na Šrí Lance se dělí do dvou skupin: První jsou Moorové, potomci obchodníků z Arabského poloostrova, kteří zde v 8. století zakládají své první obchodní enklávy. Druhou skupinu tvoří Malajci, rovněž potomci obchodníků, kteří připlouvali z Jávy a Malajského poloostrova od 13. století.