Po více než 1000 let byla tato lokalita kvetoucím centrem buddhistického umění. Poté, co hedvábná cesta překonala zenit své slávy, upadly jeskyně v zapomnění. Slavnými se staly opět až na počátku 20. století, kdy v nich jeden taoistický mnich objevil množství svitků se starými texty a kresby na hedvábí. V r. 1907 se britskému archeologovi siru Aurelu Steinovi (byl původem Maďar) podařilo proniknout do jeskyň a část svitků odtud odvézt. Nyní se nacházejí v Britském muzeu. Podstatnou část dunhuangského pokladu od mnichů v r. 1908 odkoupil francouzský badatel Paul Pelliot. Po něm přišli Rusové, Japonci a Američané. Mniši jim rozprodali i fragmenty s freskami zničenými zemětřesením. Tímto způsobem přišla Čína o kulturní památku nedocenitelného významu.
Ústřední areál komplexu Mogao je 1600 m dlouhý a je v něm celkem 492 jeskyň s více než 2000 plastikami. Nejstarší pocházejí z doby severní Wei (Wej), poslední z pozdní doby Tang (Tchang). Z období dynastie Sui (581–618) a Tang (618–906) se zachovalo na 300 jeskyní, z doby Song (Sung, 960–1279). Zdaleka ne všechny jsou přístupné návštěvníkům.