Hedvábná cesta nebyla jen spojnicí obchodní, ale ve svém důsledku především kulturní. Spojovala v raném středověku všechny velké civilizace euroasijského kontinentu. Pro Evropu má význam ten, že ji poprvé informovala o obrovské říši rozkládající se za velehorami a pouštěmi Střední Asie. Pro Čínu je významná především tím, že ji seznámila s buddhismem – náboženstvím, které oslovilo obyvatele Číny a stalo se zde neodmyslitelnou součástí společenského a kulturního života. Kořeny buddhismu jsou v Číně zapuštěny možná hlouběji než kořeny křesťanství v zemích Evropy.
Důkazem významu hedvábné cesty coby informačního kanálu je stéla nacházející se v muzeu provincie Shanxi (Šan-si) v Xi’anu (Si-an). Na stéle je vytesán nápis zaznamenávající příkaz císaře dynastie Tang (Tchang) (618–907) – vybudovat v hlavním městě Chang’an (Čchang-an), jež se nacházelo poblíž dnešního Xi’anu, nestoriánský chrám. Stéla pochází z r. 781 n.l. Nestoriánské křesťanství se do Číny dostalo po hedvábné cestě a zapustilo zde silné kořeny. Marco Polo se ve svém čínském cestopise zmiňuje o příslušnících této křesťanské sekty, s nimiž se setkal v provincii Fujian (Fu-ťien) ve 13. století. Nápis na skále je vytesán v jazyce čínském a syrském.
R. 1963 byla vybudována železnice protínající Čínu z východu na západ. Do té doby bylo spojení mezi centrem Číny a její nejzápadnější provincií Xinjiang (Sin-ťiang, česky Nová hranice) velmi obtížné a obstarávali ho z velké části velbloudi. Společně se železnicí vedoucí do Urumči z východu zahájil SSSR v 50. letech výstavbu železnice z tehdejší Alma-Aty do Urumči. Propojení se však neuskutečnilo, protože mezitím k sobě obě vedoucí politické strany – KSSS a KS Číny – pojaly ideologické nepřátelství. Teprve když odeznělo, to znamená v 2. polovině 90. let, bylo propojení mezi Urumči a Almatou dokončeno.
