Většina Miaoů žije v jižnějších a hornatějších provinciích Číny – převážně v provinciích Guizhou (Kuej-čou), Yunnan (Jün-nan), Hunan (Chu-nan), Hubei (Chu-pej), Sečuán, Guangxi (Kuang-si) a Hainan (Chaj-nan). Velmi početná část pak žije i ve státech jihovýchodní Asie či dokonce v USA.
Miaové tradičně vyznávají polyteistická animistická náboženství a věří, že vše v přírodě má svou duši. Rovněž kult předků je velmi významný a vyznačuje se velkými a nákladnými obřady s drahými obětinami na počest zesnulým.
Jelikož Miaové nejsou homogenní skupinou ani etnicky, ani regionálně, je obtížné uvádět příklady typické architektury této „jedné“ národnostní menšiny. Protože mnoho území sdílejí s menšinou Dong (Tung), i u Miaoů se objevují např. krásné a zvláštní kryté mosty, nazývané „mosty větru a deště“. Tyto elegantní struktury bývaly stavěny bez jediného hřebíku a kombinují prvky mostu, čínského pavilonu a verandy, a protože jsou kryté, můžete se za větrů a dešťů pohodlně schovat na lavičce pod jejich tmavými střešními taškami.
Miaové jsou zruční řemeslníci a známé je zejména jejich tkalcovství. Tkané, pletené i batikované látky se vyznačují omračujícími pestrými barvami s komplikovanými vzory inspirovanými přírodními motivy, jako jsou květiny či ptáci. Zvláště barevně pak působí únorový tradiční svátek Lusheng (lu-šeng), kdy se Miaové oblékají do tradičních oděvů a dívky tančí do rytmu hudby, kterou vyhrávají chlapci na lusheng (lu-šeng) – tradiční dechový nástroj z rákosu – a snaží se tak přivodit dobrou úrodu a pevné zdraví do nadcházejícího roku; zároveň šlo i o příležitost vyznat si vzájemně lásku.
