Vyhledat zájezd na mapě

Lidé menšinové národnosti Dong obývají především čínské provincie Guizhou (Kuej-čou), Guangxi (Kuang-si) a Hunan (Chu-nan) na jihu Číny. Tato etnická menšina oficiálně čítá necelé tři miliony příslušníků, z nichž mnozí kromě standardní čínštiny stále mluví i vlastním odlišným jazykem.

Jako mnohé jiné menšiny se i Dongové vyznačují svojí charakteristickou architekturou, lidovými zvyky a bohatou uměleckou tradicí. Dongské tradiční sborové písně, jednoduše nazývané „velký chór“, jsou od roku 2009 zapsány na seznam světového kulturního dědictví UNESCO, a stejně tak populární byly i opery a lidová vyprávění.

Krytý most v Chengyangu u SanjianguPotěchou pro oči jsou pak např. zvláštní kryté mosty, nazývané „mosty větru a deště“, jež reprezentují typickou dongskou architekturu. Tyto elegantní struktury bývaly stavěny bez jediného hřebíku a kombinují prvky mostu, čínského pavilonu a verandy, a protože jsou kryté, můžete se za větrů a dešťů pohodlně schovat na lavičce pod jejich tmavými střešními taškami – nejznámější most tohoto typu se nachází v Chengyangu (Čcheng-jang) v provincii Guangxi. Tyto mosty měly údajně připomínat draka vinoucího se přes řeku a jednotlivé pavilony byly zasvěceny vesnici ochraňujícím božstvům. Neméně zajímavé jsou i dongské bubnové věže – stavby čtvercového či oktagonálního tvaru s lichým počtem pater, ve kterých je ukryt buben, který sloužil např. ke svolávání lidí ve vesnici či pro různé obřadní účely a tyto věže tak bývaly centry sociálního života na vesnici.

Původní dongské vesnice mívaly obvykle 200 až 300, největší pak i přes 1000 domů. Dongské lidové náboženství je polyteistické s prvky animismu a šamanismu; nejváženějším z mnoha božstev je bohyně Sasui, ochraňující vesničany a zajišťující blahobyt, dobrou úrodu, zdraví lidí i zvířat a další typické potřeby zemědělské společnosti. Hlavní složkou jídelníčku bývala lepkavá rýže (odlišná od více lepivé odrůdy než „běžná“ čínská rýže), nakládaná zelenina, pálivé papričky, jáhly, rýžové víno a také „olejový čaj“, podávaný zpravidla ke snídani – zvláštní polévka, obsahující olej ze semen čajovníku, čajové listy, lepkavou rýži, arašídy, sójové boby, vepřové, cibulku, sůl a další přísady, podávaná s jedinou jídelní hůlkou. Avšak obávat se toho, že byste museli jíst polévku jednou hůlkou, není třeba: hůlka položená přes misku totiž slouží pouze jako znamení, že již nechcete této místní lahůdky dostat přidáno.

 

Etnikum lze navštívit na zájezdu

Fotogalerie k článku
Související články
Katalog 2020 Zde si můžete prohlédnout náš aktuální katalog.
Newsletter

Chcete pravidelně dostávat naše novinky? Zaregistrujte se zde!

Archiv newsletterů