Kde vlastně leží Tibet?
Když se u nás hovoří o Tibetu, máme většinou na mysli území dnešní Tibetské autonomní oblasti. Území etnického Tibetu je však mnohem větší, zabírá téměř ¼ rozlohy celé Čínské lidové republiky (ČLR). Tibeťané žijí také v sousedních státech – Nepálu, Indii a Bhútánu.
Tibet v rámci ČLR se dělí na Vnitřní a Vnější. K Vnitřnímu Tibetu patří oblasti obydlené z větší části Tibeťany, které jsou dnes součástí provincií Yunnan (Jün-nan), Sichuan (S’-čchuan), Gansu (Kan-su), Qinghai (Čching-chaj) a Xinjiang (Sin-ťiang). Vnější Tibet je zhruba dnešní Tibetská autonomní oblast.
Lhasa
(asi 120 000 obyvatel, 3650 m n.m.)
Hlavní město má něco přes 100 000 obyvatel, z nichž v dnešní době už asi jen třetinu tvoří Tibeťané, zbytek jsou Číňané.
Městu dominuje Potála – bývalé sídlo dalajlamů, které dříve leželo asi dva kilometry od města. Dnes je zcela pohlcena „moderní“ čínskou zástavbou, a nachází se tak přímo ve městě. Západní část Lhasy přestavěli Číňané ke svému obrazu betonových staveb, východní část si stále ještě uchovává alespoň ostrůvky původní tibetské kultury.
Ve Lhase a jejím okolí najdeme množství památek a zajímavých míst stojících za cestovatelovu pozornost. Zveme vás tedy na prohlídku alespoň části z nich.
Domov pro posvátnou sochu
Lhasa, to není jen slavná Potala. Stojí zde také chrám Džokhang, duchovní srdce celého Tibetu a součást souboru památek UNESCO ve Lhase.
Byl vystavěn v 7. století za krále Songcäna Gampa na místě, kde se původně nacházelo jezero. Po jeho smrti sem jeho čínská manželka přemístila sochu Buddhy Džowo Šakjamuni, která se zde nachází dodnes. Je to nejposvátnější socha v Tibetu, k níž se před hlavní branou do kláštera nepřetržitě modlí nespočet poutníků z blízkých i dalekých končin.
Cesty poutníků
Za vlády Pátého dalajlamy v 17. století byl Džokhang značně rozšířen, takže dnes se celý komplex rozprostírá na 25 000 m2. V Džokhangu samém existuje vnitřní poutní okruh kora, který se prochází ve směru hodinových ručiček.
Kolem tibetské části Lhasy a chrámu Džokhang se nachází vnější poutní okruh zvaný barkhor. Okruhem každé ráno a večer proudí stovky modlících se Tibeťanů s modlitebními mlýnky a růženci. Před chrámem po celé dny dýmá věčný oheň.
Dnes je celý poutní okruh lemovánkrámky s různými uměleckými artefakty, „starožitnostmi“ a různými předměty z každodenního života Tibeťanů.
Gjance – za původní architekturou
(asi 30 000 obyvatel, 3950 m n.m.)
Gjance bylo kdysi významné místo na obchodní stezce mezi Tibetem, Indií a Barmou a jedno z největších tibetských měst. Město samo bylo vyhlášeno výrobou koberců, které se po obchodní stezce dostávaly dále do světa.
Dnes je to město s jednou z nejzachovalejších zástaveb s tradiční tibetskou architekturou, i když dnes již obestavěnou čínskými „moderními“ budovami s bílými kachlíky a modrými kouřovými skly.
Vysoko nad starým městem na skalním útesu každého turistu určitě zaujme Gjance Dzong – pevnost ze 14. století, trochu připomínající evropský středověký hrad. Pevnost byla bohužel r. 1903 značně poničena za britské vojenské expedice vedené Sirem Francisem Younghusbandem.
Kumbum
K nejvýznamnějším a nejkrásnějším památkám městečka patří stúpa Kumbum. Dříve stála v komplexu 15 klášterních budov nazývajících se Palkhor Čhöde.
Dnes zde ale bohužel nalezneme kromě stúpy pouze dvě klášterní budovy. Obrovská devítipodlažní stúpa z r. 1440 je vysoká 35 metrů a do dálky na sebe upozorňuje svojí pozlacenou špičkou. Uvnitř se nachází 77 kaplí s ohromným množstvím soch a sošek. Za Kulturní revoluce (2. pol. 60. let) bylo mnoho z nich zničeno a poškozeno. 
Později byly nahrazeny alespoň hliněnými napodobeninami. Mnohem více se dochovaly vzácné nástěnné malby taktéž ze 14. století.
Každé patro ustupuje a svým tvarem tvoří mandalu. Celá stúpa pak představuje trojrozměrnou cestu k Buddhovu osvícení.
Výhledy na střechu světa
Fascinující jsou výhledy, jež nás cestou napříč Tibetem provázejí. Snad nikdo, kdo Tibet navštívil, nezapomene na táhlé pastviny, holé kopce, tečky v dálce rozesetých pasoucích se jaků a bílé vrcholky do nekonečna se táhnoucích hor. Horská jezera sytě tyrkysové barvy, okolní svahy a vysoké nebe tvoří dechberoucí panoramata, bez nichž by Tibet nebyl Tibetem...
