Vyhledat zájezd na mapě

Jak už jistě mnoho lidí ze statistik ví, Indonésie je stát s největším počtem muslimských věřících na světě. Při dnešním počtu obyvatel Indonésie kolem 250 milionů znamená necelých 90 % z tohoto čísla opravdu hodně. Na druhou stranu Indonésie je státem sekulárním, takže například z arabských zemí známé právo šaría zde kromě autonomní provincie Aceh na severu Sumatry oficiálně nehraje roli.

Stejně jako indonéské souostroví nabízí pestrost etnickou a kulturní, skrývá rozmanitost i v náboženství a víře místních obyvatel. Jsou určité zákony a pravidla, jimiž se Indonésané v oblasti náboženství musí řídit, k tomu je ovšem třeba počítat ještě s tradicemi, původním animismem a kulturními záležitostmi, které mají na náboženství místních vliv.

Motto „Bhinneka Ika Tunggal“, jež je součástí indonéského státního znaku, lze volně přeložit jako „jednota v rozdílnosti“. Obecně se týká jednoty národa i přes jeho etnické rozdíly, ale mohla by se vztahovat i na pestrost náboženství.

Ano, naprostá většina Indonésanů jsou muslimové. Indonéská ústava zaručuje svobodu vyznání a zároveň jich uznává pět, tj. islám, katolictví a protestantismus, hinduismus a buddhismus. Jako šesté se počítá někdy konfuciánství, jindy zase buddhismus. Přesto je stále mnoho Indonésanů, kteří vyznávají nějaký druh animistické víry a ve větší či menší míře ji praktikují. Nutno zde podotknout, že i když se především v minulosti sem tam objevily násilnosti vůči té či oné náboženské skupině obyvatel, obecně jsou místní vůči jiné víře velmi tolerantní.

Toto pěkné rozdělení ovšem ještě zdaleka nic neříká o tom, jakým způsobem a v jaké míře místní svou víru projevují. A že je to někdy pěkně zamotané!

Ve zkratce lze říci, že před příchodem cizinců, kteří do Indonésie importovali nová náboženství, zde byly a dodnes jsou zakořeněny různé animistické víry. K tomu si přidejte postupně se mísící hinduismus a buddhismus, později islám a nakonec i křesťanství, a to vše v nejrůznějších podobách a učeních. Ve výsledku jde o opravdu zajímavý mix, který zřejmě jen tak někde jinde nenajdete.

Jeden bůh

Do toho všeho nakonec přinesla indonéská nezávislost ještě tak zvanou Pancasilu (pět principů), kterou by se měli Indonésané řídit. A jedním z principů je víra v jednoho boha. Že vám do toho nějak nezapadá hinduismus? Inovativní místní hinduisté, z nichž naprostá většina žije na Bali, s tímto pravidlem naložili po svém. Do svého náboženství, kterému se oficiálně říká Agama Hindu Dharmazakomponovali nejvyšší sílu či boha označovaného jako Sang Hyang Widhi Wasa.

Toto označení ovšem mělo původně jiný význam. Ve 30. letech 20. století takto misionáři označovali křesťanského boha při šíření svého náboženství na Bali. Balijská hinduistická většina si to ovšem přebrala po svém a aby splnila podmínku Pancasily, vytvořila toto nejvyšší božstvo. Běžně známá hinduistická božstva, jako je třeba trojice Šiva, Brahma a Višnu, jsou pak jeho manifestacemi.

Nesmazatelný vliv tradice

Neskutečná propojenost různých náboženství a vír se v Indonésii projevuje kdekoli a ve všem. Tak například státní znak Indonéské republiky; ač je „hlavním“ náboženstvím islám, na státním znaku najdete ptáka Garudu objevujícího se v hinduistické a buddhistické mytologii.

Nejen v Yogyakartě na střední Jávě, v centru jednoho z nejznámějších bývalých sultanátů země, najdete paláce z dob největšího rozkvětu sultanátu, přesto stavěné
v souladu s principy místní verze hinduismu, který do sebe ovšem zároveň vstřebal i animismus či buddhismus.

Islám, tak jak se postupně rozšířil po souostroví, získal různé podoby. Někteří praktikují svou víru ortodoxněji, víceméně tak, jak ji známe z arabských zemí, jiní ji zase smíchali s principy, které naopak s islámem nejsou nikterak v souladu.

Prastaré mýty a pověry hrají v dnešní Indonésii stále velmi důležitou roli. Například na ostrově Lombok místní etnikum Sasaků přijalo jen některé praktiky islámu a zároveň zůstalo u prastaré víry ve své předky. Této své vlastní verzi islámu říkají po svém Wetu telu. Název poukazuje na počet denních modliteb, jichž není pět, ale jen tři.

Animisté na mši

Jedním z velmi zajímavých příkladů míšení a tolerance může být etnikum Toradžů žijící v hornaté oblasti provincie Jižní Sulawesi, jíž se říká Tana Toraja. Toradžové mají odedávna svou animistickou víruAluk To Dolo.
Ta se velmi výrazně projevuje v tradicích a zvycích místních obyvatel ještě dnes, a to i přesto, že většina Toradžů už přijala křesťanské vyznání.

V reálu to vypadá tak, že po celé oblasti Tana Toraja je mezi rýžovými políčky, krásně vyřezávanými domy tongkonany a tradičními skalními hroby rozeseto mnoho kostelíků, do nichž místní pravidelně chodí na mše. Zároveň ovšem také provádějí tradiční pohřební rituály, které jsou potřeba k tomu, aby se zemřelý dostal ke stvořiteli (otázka je, jestli je jím „nový“ křesťanský Bůh či „starý“ toradžský Puang Matua). A tak jsou pro mrtvé obětováni buvoli a prasata, vykonány důležité rituály a pak teprve může být zemřelý pohřben, například do skalní hrobky.
Pohřbu se přitom účastní křesťanský kněz. Je velice pravděpodobné, že dnešní mladí Toradžové už na starou víru zapomněli, přesto jsou tyto tradice stále velmi živé a jsou neopominutelnou součástí života.

Mezi Toradži ovšem nenajdete pouze křesťany, islám zde má své zastoupení také. A tak se například běžně stává, že ač je pro muslimy vepřové zapovězené, nečisté, tedy haram, klidně koupí prase na obětování zemřelého rodinného příslušníka, jen pak jeho upravené maso během slavnosti nejí.

Islam KTP

Zkratka KTP znamená Kartu Tanda Penduduk, což je místní pojem pro občanský průkaz. Každý občan pak má v tomto průkazu kolonku náboženství, která musí být vyplněna. Spojení Islam KTP pak znamená, že daná osoba se k islámu oficiálně hlásí, avšak nijak nepraktikuje. Vlažnost ve víře však není nutně automaticky označována jako Islam KTP. Je mnoho místních, kteří se nepomodlí, jak je týden dlouhý, nebo nedodržují půst během Ramadánu, a přesto by se takto nikdy nenazvali.