Vyhledat zájezd na mapě

Indonésie je největším souostrovím na světě. Není proto divu, že v průběhu staletí vstřebávala vlivy mnoha národů, jež se v souostroví objevovaly. Během dlouhých let kotvily u indonéských břehů arabské, indické, portugalské, čínské či holandské posádky. Původní pokrmy se tak přizpůsobovaly místním chutím, až získaly vlastní ryze indonéský ráz.

Chrám Taman Ayun, Bali

Přestože indonéská kuchyně nedosahuje věhlasu některých vyhlášených asijských kuchyní (například thajské), i zde je určitě z čeho vybírat. Zejména některé místní pokrmy jsou vyhlášené i ve světě, například padangská kuchyně (masakan padang). Setkáme se s velmi širokou nabídkou pokrmů – rozmanitou, jako je souostroví samo.

Rýžová políčkaZáklad indonéské kuchyně tvoří jednoznačně rýže. Zajímavé je, že Indonésané za jídlo samotné považují rýži a ne různé omáčky, maso a zeleninu, jak je tomu u nás. Pro Indonésana je rýže hlavní jídlo (makan), naproti tomu vše ostatní na talíři je příloha (pauk-lauk). Proto se nedivte, když i v restauraci západního typu dostanete vedle steaku s hranolkami navíc také kopeček rýže. Indonésan se zkrátka nebude cítit sytý, dokud se nenajedl rýže.

Pečená ryba a krevetyTam, kde je půda neúrodná, nahrazuje rýži kasava (hlízovitá rostlina původem z jižní Ameriky), v horách Západní Papuy sladké brambory a na Moluckých ostrovech pak ságo (škrobnatá dřeň místní palmy).

Pečené praseVzhledem k ostrovnímu charakteru Indonésie jsou nedílnou součástí místní kuchyně ryby a mořské plody, samozřejmě v širokém výběru. Převážně muslimské obyvatelstvo konzumuje nejčastěji drůbež, hovězí a kozí maso. S vepřovým masem se pak běžně setkáme mezi křesťany, v čínských komunitách a na převážně hinduistickém Bali. Místní specialita babi gulingsele grilované na rožni a polévané kořeněnou směsí – je mezi gurmány vyhledávanou pochoutkou.

Výběr zeleniny je v Indonésii velmi bohatý, běžně je na trhu k dostání baklažán, vodní špenát (kangkung), luštěniny, papriky, rajčata, zelí, kapusta a rozličné tykve. Přes veškerou rozmanitost je nejběžnějším zeleninovým pokrmem v restauracích cap cay – restovaná zeleninová směs. Oblíbenou surovinou k přípravě jídel jsou také tofu a tempeh, vyráběné ze sóji.

Nepostradatelnou součástí Chilli papričkyindonéské kuchyně je koření, pro které sem v minulosti mířili asijští obchodníci a o něco později evropští dobyvatelé. Typickou chuť indonéským jídlům dodává karí, zázvor, česnek, limetky, citrónová kůra, skořice a kurkuma a často v jídle nechybí pálivé papričky. V některých regionech se používá také hřebíček a muškátový oříšek. Velmi často se používá kokosové mléko, zejména pro přípravu různých omáček.

Indonésan se při jídle neobejde bez různých dochucovadel, například sójové omáčky – sladké a husté (kecap manis) nebo slané a řídké (kecap asin). Na velice pálivou směs vyrobenou z papriček a dalšího koření, sambal, si většinou návštěvník ze Západu musí postupně zvykat.

Saté - indonéská pochoutkaZa svého druhu národní jídlo je považována smažená rýže s kousky masa a zeleninou, případně s vejcem (nasi goreng). Vůbec míchané pokrmy jsou velmi častou formou jídla – např. vařená rýže s různými omáčkami a přísadami (nasi campur) nebo třeba dušená zelenina s arašídovou omáčkou (gado-gado). Arašídovou omáčkou bývají také často polévány místní špízy saté (dole na obrázku).

Nudlová polévkaV široké škále výborné indonéské kuchyně nechybí ani polévky. Mnohdy bývají připravené z vývaru a sytost jim dodávají různé nudle, knedlíčky a další ingredience. Zajímavou variantou je hustá a pálivá polévka laksa se svojí výraznou rybí chutí.

Samotná příprava jídel bývá většinou jednoduchá – maso se griluje na dřevěném uhlí, nejčastěji se ale smaží nebo peče na pánvi. Zelenina se vaří, restuje či dusí, často za použití kokosového mléka.

Nabídka jídelRegionální kuchyně se většinou liší spíše použitými ingrediencemi než způsobem přípravy. Za velmi vytříbenou platí kuchyně balijská, velmi specifická a vyhledávaná je sumaterská kuchyně padangská. Ta trošku připomíná český systém „hotovek“. V padangských jídelnách jsou již uvařená jídla vystavena ve skleněných vitrínách v rozličných kastrůlcích, hrncích a na talířích. Jídelníček zde neexistuje, příchozí prostě ukáže na pokrm, který se mu líbí.Poté si sedne ke stolku a obsluha mu vybrané jídlo přinese ke stolu. Výběr bývá pestrý a zejména husté omáčky jsou vynikající.

Stánek s ovocemAni pro milovníky zákusků nebude Indonésie zklamáním. Indonésané mají rádi sladké – běžně jsou k dostání vynikající drobné zákusky (kueh) a také ovocná zmrzlina. Stejně jako v dalších zemích jihovýchodní Asie si může návštěvník vybírat z mnoha druhů ovoce. Vedle „obyčejných“ banánů, kokosů, papáje či ananasů může ochutnat (pokud je sezóna) i přerostlému grepu podobné pomelo, máslově jemné avokádo, „chlupatý“ nebo „vlasatý“ rambutan (ovoce podobné chuťově liči, se slupkou připomínající vlasy – indonéské slovo rambut znamená právě vlasy), hvězdicovou karambolu či plody ohromného jackfruitu. Kapitolou samou pro sebe je durian.

Součástí každé kuchyně jsou nejen vlastní pokrmy, ale také nápoje. Těch nabízí Indonésie nepřeberné množství – od čerstvých ovocných džusů, přes slavnou „cibetkovou“ kávu, palmové víno až po velmi oblíbené míchané nápoje. Jejich součástí není jen ovoce a led, ale také další ingredience – míchají se například s oříšky, kokosovým mlékem, zázvorem a dalším kořením, někdy se přidává i sůl. V horkých dnech jsou velice osvěžující a Indonésané si je považují i pro léčivé účinky.

20. 11. 2012
text: Lubomír Vacek
foto: China Tours

Související články

Buddhismus v ostrovní JV Asii

Buddhismus vychází z hinduismu, některé základní koncepty sdílí (reinkarnace, karmický zákon, do značné části i mytologii), jiné rozvádí dál a modifikuje. Za zakladatele buddhismu je označován princ Siddhárta Gautama, který žil v 6.–5. století před Kristem v severní Indii. Již při narození bylo předpovězeno, že se stane buď velkým králem, nebo velkým náboženským učitelem. Siddhártův otec měl samozřejmě zájem, aby jeho syn převzal vládu nad zemí a snažil se mladého prince ochránit před veškerými strastmi života. Až do svých 29 let nepoznal Siddhárta nic než radovánky a příjemné stránky života. Poté, podle tradičního podání, při návštěvě města za zdmi královského paláce se setkal se stářím a strádáním, nemocí a smrtí. Ve stejnou dobu také uviděl mnicha, jehož duševní vyrovnanost na Siddhártu velice zapůsobila. Rozhodl se odejít z paláce, opustit svou rodinu a postavení a plně se věnovat meditacím a hledání cesty k osvícení. Vyhledal nejlepší učitele, pod jejichž vedením se věnoval hlubokým meditacím, podrobil se kruté askezi, sahající až na samou hranici lidských možností, ale přesto nedokázal dosáhnout osvícení. Poté se rozhodl následovat svou vlastní cestu, vyhýbající se extrémům jak nevázaného života, tak přílišné askeze. Krátce poté dosáhl osvícení a stal se tak Buddhou (osvíceným), velkým duchovním učitelem. Zásadní pravdy, které během svého osvícení nahlédl a poté vyučoval, jsou dodnes tím nejzákladnějším učením buddhismu. Patří mezi ně tzv. čtyři vznešené pravdy (týkající se strastné povahy lidského bytí), vznešená osmidílná stezka (cesta vedoucí k zániku utrpení) a dvanáctidílný řetězec podmíněného vznikání. 

Celý článek

Zajímavé zájezdy

Zde si můžete prohlédnout náš aktuální katalog.
Newsletter

Chcete pravidelně dostávat naše novinky? Zaregistrujte se zde!

Archiv newsletterů