Královská pevnost (Královské město; Hoàng Thành)
K nejdůležitějším památkám v Hue patří vnitřní část bývalého opevnění s tzv. Zakázaným městem (též zvaným Růžové zakázané město), jež dal postavit první nguyenský král Gia Long v r. 1804 po vzoru sídla čínských panovníků v Pekingu. Na rozdíl od jeho pekingského vzoru však bylo Zakázané město v Hue daleko skromnější. V r. 1885 za třídenního obléhání Francouzi byla jeho část vypálena a většina nejcennější výbavy odvezena.
V r. 1968 se v Hue také odehrála jedna z nejkrvavějších bitev vietnamské války, a to v rámci tzv. tetové (novoroční) ofenzivy severovietnamských vojsk. Při bojích o město byla poničena zbývající část objektu. Po vítězství komunistů byly navíc až do r. 1990, kdy si vietnamská vláda konečně uvědomila turistický potenciál tohoto místa, pozůstatky císařských staveb považovány za politicky závadný feudální přežitek,a podle toho s nimi bylo také zacházeno.
Bývalé opevnění hlavního města (Kinh Thành) tvoří 10 km dlouhý val s vodním příkopem. Uvnitř se nachází královská pevnost, tedy vlastní královské město, s obvodem 2,5 km. Vstup do královské pevnosti byl umožněn čtyřmi velkými branami, z nichž největší a nejvýznamnější je jižní Polední brána (Cửa Ngô Mọn), která sloužila jako hlavní ceremoniální vstup. Uvnitř královské pevnosti se pak nachází samotné Zakázané město, jež bylo vyhrazeno pouze králům a jejich rodinám – z něj se, žel, zachovalo jen velmi málo. V současnosti se zvažuje možnost alespoň částečného znovuvystavení nejdůležitějších budov podle původního modelu.
Kromě mohutné Polední brány se do dnešní doby dochovalo jen několik síní a pavilonů, mezi nimiž vyniká zejména Síň nejvyšší harmonie (Thái Hoà), ve které byl umístěn královský trůn. Pavilon Thái Bình Lầu sloužil jakožto královská čítárna, a po částečné rekonstrukci patří k nejzachovalejším objektům celého areálu. Pozoruhodný je chrám zasvěcený královským předkům (Thế Miếu), v němž lze spatřit portréty jednotlivých králů. Vedle těchto budov se zde nachází ještě řada dalších méně zachovaných objektů, jako například základy královského divadla nebo residence a audienční síň, určená pro královny-matky králů dynastie Nguyen (Diên Thọ).
Před Polední branou, kudy se vstupuje do vlastního královského města, nelze přehlédnout vlajkovou věž, jež byla postavena poprvé v r. 1807 a naposledy v dnešní podobě v r. 1947. Současná železná žerď se tyčí do výšky 37 metrů.
Královské hrobky dynastie Nguyen
Hrobky panovníků dynastie Nguyen (1802–1945), které jsou roztroušeny v okolí Hue, patří vedle královské pevnosti k nejzajímavějším památkám města. Nejrozsáhlejší z nich je hrobka krále Tu Duca (1847–1883), zasazená do příjemného parkového areálu s magnóliemi a piniovými hájky. Komplex byl vybudován v l. 1864–1867, tedy už za života krále, který zde trávil volné chvíle. Po smrti v něm měla být umístěna královská hrobka. Centrum areálu tvoří jezírko Lưu Khiêm. Kolem dokola se nachází cela řada menších i větších pavilonů sloužících k duchovním účelům, ale i světským radovánkám císaře.
Nejvznešeněji asi působí vzdálenější hrobka krále Minh Manga (1820–1841), vybudovaná v l. 1841–1843. Také tento parkový areál vyniká svým citlivým splynutím s okolním prostředím na kopečku nad Řekou vůní.
Jednou z nejpozoruhodnějších hrobek je bezesporu hrobka předposledního vietnamského krále Khai Dinhe (1916–1925), vybudovaná v l. 1920–1931. Tato hrobka se svou architekturou výrazně odlišuje od všech svých předchůdkyň a je na ní patrný výrazný vliv evropské architektury, která se zde smísila s tradičními vietnamskými styly. Stoupající přístupovou cestu lemují sochy slonů, koňů, civilních i vojenských úředníků, nacházející se na tzv. Nádvoří cti. Vlastní hrobka krále je umístěna na nejvyšší úrovni, v síni s pestrobarevnou mozaikovou výzdobou z keramických a skleněných střepů.
Pagoda Thien Mu (chùa Thiên Mụ)
Komplex této pagody s fungujícím klášterem se nachází přímo nad břehem Řeky vůní. Byla založena v r. 1601 na počest víly či nebeské paní, která se prý zjevila místním lidem. Odtud její název Pagoda Nebeské paní. Už od řeky je viditelná nápadná silueta 21 m vysoké osmiboké věže, která je často zobrazována jako jakýsi neoficiální symbol města Hue. Její současná podoba pochází z r. 1844. Působivá atmosféra celého komplexu vyplývá zejména z harmonického spojení staveb a jedinečné zahrady. Za zmínku stojí i skutečnost, že ze zdejšího kláštera pocházel mnich Thich Quang Duc, jenž se v r. 1963 v Saigonu na protest proti jihovietnamskému režimu veřejně upálil, a stal se tak první lidskou pochodní v novodobých dějinách lidstva.
