Je ovšem netypickým hlavním městem: nejvyšší budovy tu nemají víc než pět pater, a takových je ještě málo – před pouhými patnácti lety tu stály nanejvýš domy třípatrové. Dodnes tu lze spatřit mnoho dřevěných či z části dřevěných budov, a i to přispívá, stejně jako nepříliš hustá doprava, k poměrně poklidnému, místy až venkovskému dojmu, jímž Vientiane na návštěvníky působí. Ačkoli tady kromě supermarketů nechybí už skoro nic z moderního globalizovaného světa (včetně barového nočního života), hlavní laoské město zůstává i kulturní metropolí, která se může pochlubit některými cennými architektonickými skvosty. Bohužel, jejich lesk výrazně poškodilo zejména několik siamských plenění v 18. a 19. století.
Pha That Luang
Tato stúpa je nejznámějším vizuálním symbolem Laosu. Nachází se asi 3 km od centra Vientianu. Na jejím místě stál kdysi údajně nějaký khmerský chrám, a před ním zde dokonce prý měla být uložena i jedna Buddhova kost jako velevzácný ostatek. Skutečně historický je však až údaj o jejím založení: inicioval je tehdejší panovník Lan Sangu, Setthathirath (1550–1571) v r. 1566, který tři roky předtím učinil z Vientianu nové hlavní město a přesídlil sem svůj dvůr z Luang Phrabangu. Současná podoba této stavby je však výsledkem francouzské rekonstrukce z přelomu 19. a 20. století. Zlatavou barvou byla naposledy pokryta v r. 1995. Hlavně díky ní působí tak majestátně.
Stavba je vysoká 45 metrů a má čtvercový půdorys, kolem ní jsou klášterní zdi. K její formě se pojí celá řada symbolických významů, z nichž nejpodstatnější je zřejmě ten, že měla být pozemským miniaturním ztvárněním posvátné hory Méru, jež má být středem kosmu (podobně jako některé angkorské chrámy). Čtyřhranná koncepce reprezentuje světové strany, obklopující zdi pak skaliska uzavírající vesmír, a dnes už neexistující vodní příkopy, vzdálené zhruba 1,5 km od středu, měly představovat oceány.
U That Luangu se odehrávaly a dodnes z většiny odehrávají významné náboženské obřady spojené i s laoskou státností. Nejdůležitější slavnosti se konají o úplňku 12. měsíce laoského lunárního roku. Stúpa se ale stává i důležitým cílem těch, kteří zde chtějí oslavit příchod lunárního nového roku na počátku dubna.
Wat Si Saket
Jeden z nejznámějších chrámů ve Vientianu, jedna z mála staveb ušetřených při siamském plundrování na konci 19. století. Dal jej postavit Anu Vong v r. 1818 v bangkockém stylu. Podobně jako Pha That Luang je i Wat Si Saket ze čtyř stran ohrazen zdí s ochozy, v nichž se nalézá přes 2 tisíce soch a sošek Buddhů z různých materiálů, některé značně poničené, což přidává celkové atmosféře na působivé historičnosti. Někteří z Buddhů stojí v typicky laoském postoji nazývaném Buddha vzývající déšť (s rukama svěšenýma podél boků, jichž se však nedotýkají; Buddha v této pozici vypadá, jako by chtěl vzletět). Uvnitř samotného chrámu (simu) stojí za pozornost mj. pestré nástěnné malby zobrazující scény z džátak, tj. minulých Buddhových životů. Některé z nich jsou originály z doby, kdy byl wat postaven.
Ho Pha Keo
Podobně jako Pha That Luang, i tento chrám dal postavit král Setthathirath, když sem v 60. letech 16. století přestěhoval hlavní město. Právě sem byl druhdy přemístěn i tzv. Smaragdový Buddha, soška, jíž se posléze při jednom útoku na Vientiane zmocnili Siamci – dnes je ke spatření ve watu, který stojí v komplexu bangkockého královského paláce (Wat Phra Keo). Pro krále Setthathiratha šlo o místo, kam se sám chodil modlit. Dnešní podoba pochází opět z francouzské rekonstrukce, a možná zajímavější než samotná stavba je zdejší výjimečná sbírka buddhistických soch, z nichž některé jsou staré více než tisíciletí.
Patuxai (Oblouk vítězství)
Autor: Jan Pospíšil">
Třebaže tento monument patří k hlavním dominantám města, vznikl poměrně nedávno – v r. 1969. Byl postaven po vzoru pařížského Arc de Triomphe z betonu a měl připomínat památku Laosanů padlých za vlast. Je ovšem dekorován typicky laoskými motivy. Po schodišti, rozděleném do dvou úrovní, se lze dostat až nahoru, odkud je dobrý výhled. Dnes už si Vientiane nelze představit bez Patuxaje.
