Dynastie Ming, která vládla Číně před příchodem Mandžuů (do r. 1644), považovala tento bod za nejzápadnější výstup svého impéria, který bylo samozřejmě nutno důkladně bránit. Ve 2. polovině 14. století zde byla vybudována rozsáhlá pevnost, v níž sídlila vojenská posádka čítající okolo deseti tisíc mužů. Pevnost se vlastně skládá z mohutných hradeb obepínajících otevřené prostranství s několika menšími stavbami. Hradbám dominují dvě vstupní brány se 17 m vysokými strážními věžemi, z nichž je nádherný výhled na zasněžené vrcholky nedalekého pohoří Qilian (Čchi-lien).
Zde také končí svou cestu po asi 6500 km slavná Dlouhá zeď, která začíná v místě zvaném Shanghaiguan (Šang-chai-kuan) – průsmyk Mezi mořem a horami – na břehu moře v zálivu Bohai (Po-chaj). Dá se tu vystoupit na poslední úsek Dlouhé zdi, z které je pro změnu fascinující pohled do pro nás exotické pouštní krajiny a na v dálce se ztrácející a v horku se tetelící město Jiayuguan. Definitivní konec velkolepé stavby pak naznačuje polorozpadlá poslední hláska Dlouhé zdi, za níž se nachází pouze hluboká strž s na dně se klikatící divokou říčkou, a dál už ční jen zasněžené vrcholky hor.
Místo lze navštívit na zájezdu
Zde také končí svou cestu po asi 6500 km slavná Dlouhá zeď, která začíná v místě zvaném Shanghaiguan (Šang-chai-kuan) – průsmyk Mezi mořem a horami – na břehu moře v zálivu Bohai (Po-chaj). Dá se tu vystoupit na poslední úsek Dlouhé zdi, z které je pro změnu fascinující pohled do pro nás exotické pouštní krajiny a na v dálce se ztrácející a v horku se tetelící město Jiayuguan. Definitivní konec velkolepé stavby pak naznačuje polorozpadlá poslední hláska Dlouhé zdi, za níž se nachází pouze hluboká strž s na dně se klikatící divokou říčkou, a dál už ční jen zasněžené vrcholky hor.
