Vyhledat zájezd na mapě

Důvodů, proč jsem se vydal k chrámu Preah Vihear, bylo několik. Je považován za klenot mezi angkorskými památkami a mně chyběl ve „sbírce“ navštívených chrámů. A také mě zajímalo, jak je to v této oblasti vlastně s napětím mezi Kambodžou a Thajskem, o němž proniknou zprávy čas od času i do českého zpravodajství.

Areál Preah VihearNabízí se několik možností, jak se k tomuto trochu opomíjenému chrámu dopravit. Můžete se zúčastnit některého ze skupinových zájezdů, připravovaných místními CK v Siem Reap (kterých se ale ve skutečnosti moc nekoná), můžete si pronajmout taxi, anebo jet společně s dalšími zájemci ve sdíleném voze. Něco jako pravidelná veřejná linka zde jednoduše neexistuje.

Chrám Preah Vihear je prastarý hinduistický chrám z období khmerské říše. Nachází se na vrcholku 552 m vysokého útesu v pohoří Dangrek na hranicích Kambodži a Thajska. V roce 1962 ho po zdlouhavém sporu o vlastnictví mezi oběma zeměmi Mezinárodní soudní dvůr v Haagu přiřkl kambodžské straně, ačkoliv jediná schůdná veřejná cesta do oblasti vedla ze sousedního Thajska.

Schody k chrámuVýstavba prvního chrámu zasvěceného bohu Šivovi na vrcholku začala v raném 9. století a pokračovala v několika dalších staletích. Chrám je zpodobněním posvátné hinduistické hory Méry, domova bohů. Na chrámu jsou dnes zejména patrné některé prvky datované do století desátého, ale svou podobu získal chrám až za panování khmerských králů Súrjavarmana I. (1002–1050) a Súrjavarmana II. (1113–1150). Nápis nalezený u chrámu poskytuje podrobný popis posvátných rituálů z doby Súrjavarmana II. a soudobých náboženských svátků. V důsledku úpadku hinduismu v regionu byl později chrám přeměněn na buddhistický.

Přestože byl Preah Vihear dokončen ve stejném období jako mnohem známější chrám Angkor Wat, charakter obou staveb je poněkud odlišný. Chrámový komplex Preah Vihear má na délku asi 800 metrů a přístup ke svatyni střeží pět stupňujících se gopur (monumentálních věží), které návštěvníkovi zakrývají pohled na chrámový celek, dokud neprojde branou. Svatyně je přístupná přes dvě nádvoří s „knihovnami“, což jsou menší uzavřené chrámové stavby, jejichž pravý účel dosud neznáme.

Spory o územní svrchovanost nad oblastí, kde leží chrám Preah Vihear, se vedou prakticky od doby, kdy Kambodža získala svou nezávislost. První úřední stanovení hranice dohodnuté v roce 1904 siamskými a francouzskými koloniálními úředníky území přiřklo Thajsku, ale spory o oblast neutichly nikdy. V padesátých letech 20. století spory vyhrotil i nucený odchod Francouzů z Indočíny, a tak celý hraniční spor v roce 1962 musel rozhodnout Mezinárodní soudní dvůr v Haagu. Ten přiřkl sporné území Kambodži, ale Thajci se s jeho verdiktem nikdy nesmířili. V sedmdesátých letech v oblasti probíhaly ostré vojenské boje o nadvládu s mnoha oběťmi na obou stranách.

Polorozbořená stavba v areálu Preah VihearNavzdory thajským protestům rozhodl v roce 2008 Výbor pro světové dědictví UNESCO přidat na kambodžskou žádost Preah Vihear na Seznam světového kulturního dědictví. Tento krok napjatou situaci na horké kambodžsko-thajské hranici nikterak neuklidnil a ještě v témže roce si thajské a kambodžské vojenské jednotky v oblasti vzájemně vyměnily raketové útoky a palbu z pušek. V asi hodinové bitvě byli zabiti nejméně dva kambodžští vojáci. Pětidenní vojenská konfrontace v dubnu 2011 již stála život nejméně 13 lidí. 

Pro turisty byl chrám poprvé otevřen v roce 1992 a od té doby je každoročně cílem poutníků i turistů z celého světa. Za devět měsíců roku 2013 ho navštívilo 8100 cizinců, objekt byl zároveň cílem téměř 46 000 kambodžských poutníků.

Podle Fondu světového dědictví (GHF) patří Preah Vihear v současnosti mezi deset nejohroženějších památek v Asii.

KhmérovéPětimístné auto vyjíždí brzy ráno, ale až se zaplní dalšími zájemci. Řidiče, mě a další čtyři spolucestující čeká asi 200 km jízdy. Všichni jsou to Khmerové, kteří do Sra Aem (případně dalších destinací) nejedou právě kvůli návštěvě historických památek. Silnice spojující Siem Reap s touto odlehlou severní částí Kambodže je nová a ve výborném stavu. Aby ne, když ji stavěli vojáci, kteří zde na severu v blízkosti hranic s Thajskem mají své posádky. Navíc je v této lokalitě koncentrováno velké množství bývalých Rudých Khmerů nebo jejich potomků, kteří už naštěstí nemají válečné nebo mocichtivé choutky, ale jejich vliv na zdejší komunity je stále obrovský. Cestou stavíme a nabíráme další pasažéry ve městě Anlong Veng, kde opodál údajně zemřel Pol Pot a dožívají jeho političtí stoupenci.

Chodba - Preah VihearTo už nás je v autě celkem osm. Za volantem sedí dva lidé, kdo z nich vlastně ovládá auto, je mi záhadou. Asi po 3,5 hodinách jsme na místě. Sra Aem je nevýznamné městečko, kde je ale výhodné se ubytovat a podniknout odtud cestu k samotnému chrámu Preah Vihear. Celá víska je vlastně kruhový objezd, kolem něhož je situována tržnice, spousta domů, obchodů a jídelen a dokonce i zábavní park pro děti. Ubytovávám se hned na „kruháči“, pokoj není zrovna hezký ani vyloženě čistý, ale pro potřeby přespání zcela postačí. Po vyřízení ubytovacích formalit si najímám místního ochotného a zároveň nejneodbytnějšího řidiče motorky, Kim Sama, který umí trochu anglicky. Po drobném smlouvání o cenu se shodneme na 8 dolarech a za chvíli už míříme dál na sever k chrámu. Asi po 20 km mne ještě čeká registrace u pokladny, tj. v obrovské budově, kde si zřízenkyně opíší údaje z mého pasu, a také úhrada nezbytných 5 USD za vstup a dopravu jinou motorkou (s jiným řidičem) na horu, kde je chrám postaven.

Čeká nás nová a široká, ale strmá cesta na vrchol, kam vyjedou jen motorky nebo off-roadová auta. Pro turistické autobusy je vyhrazeno „dolní“ parkoviště. Asi po 10 km jsme na místě. Dál už je to jen na mně. U stolku si mě a mou vstupenku zkontroluje voják či zřízenec (nějakou uniformu nebo maskáče zde nosí každý druhý), který vypadá tak na 16 let, nebýt fousů pod nosem. Místo působí klidně a vůbec ne jako „problematické“. Je zde ale doporučováno nechodit mimo vyšlapané nebo označené stezky. To kvůli nášlapným minám, které zde po sobě nechali Rudí Khmerové, ale i armáda, ta zase kvůli Thajcům. Turistů je zde velice málo, oproti chrámům v angkorském areálu je to balzám pro oko i duši. Člověk se zde může svobodně pohybovat (celý areál už je skrznaskrz protknutý cestičkami), není nucen prodírat se davy nebo se nechat těmito davy leckdy i proti své vůli unášet. V takových podmínkách a při dobrém světle je celý komplex pastvou pro fotografovy čočky.

Jemný reliéf - areál Preah VihearNaprostá většina khmerských chrámů má orientaci východně-západní. Tato orientace vychází z hinduistické mytologie, kde východ je spojen se zrodem, počátkem, kdežto západ se smrtí, zánikem. Jako ve všem, i zde však najdeme výjimky – do slavného Angkor Watu vede hlavní přístupze západuDůvod je ten, že chrám měl sloužit jako hrobka po smrti panovníka.

Chrám je neobvyklý svou polohou, umístěním a orientací. Je vystavěný mimo angkorský komplex na osamělé hoře a má severo-jižní orientaci. Hora je vlastně táhlý kopec s relativně snadným přístupem z jedné strany (S) a strmým srázem ze strany druhé (J), který umožňuje dech beroucí výhledy do daleké krajiny. Architektonicky se dají najít také různé zajímavosti, např. do pískovce vyrytý hinduistický motiv stloukání oceánu mléka na vstupním portálu, který byl poté v mnohem větším detailu rozpracován v samotném Angkor Watu. Nebo těsná pozice gopury a bočních galerií či zcela neobvyklé vodní nádrže. Chrám stále slouží pro náboženské účely a je možné zde zastihnout jednotlivce i celé rodiny, které si tu cestou na piknik nechávají v centrální svatyni požehnat od buddhistického mnicha.

Vodní nádrž v areálu Preah VihearJá měl asi štěstí, nepotkal jsem davy turistů, žádné nebezpečí nebo napětí jsem také nepocítil. Je tu sice jakási domobrana, která má k dispozici samopaly, ale uniformované vojáky jsem kromě vstupu vzdáleného asi 300 metrů od chrámu a dole v údolí vlastně neviděl. Taktéž thajská vojenská buňka, vzdálená asi 300 metrů vzdušnou čarou přes údolí, působí zcela klidně.

S Kim Samem jsem se domluvil, že zpět na parkovišti budu asi za hodinu a půl, ale nakonec se vracím až za 3 hodiny. Když jsem konečně u auta, Kim Sam neprotestuje, jen se usmívá a bere mě zpět do Sra Aem. A ještě mi radí, jak se zítra dopravit k jinému hraničnímu přechodu s Thajskem, kam pokračuje moje cesta.

9. 6. 2014
text: Václav Macek
foto: Václav Macek
Související články

Zajímavé zájezdy

Zde si můžete prohlédnout náš aktuální katalog.
Newsletter

Chcete pravidelně dostávat naše novinky? Zaregistrujte se zde!

Archiv newsletterů