Kjóto Gošo 京都御所
Původní císařský palác, postavený v roce 794 a neustále rekonstruovaný po častých požárech. V současnosti sídlí císař v Tokiu a do Kjóta přijíždí přibližně dvakrát ročně.
Hrad Nidžó 二条城
Tento hrad byl postaven v roce 1609 jako rezidence prvního tokugawského šóguna Iejasu. Měl být demonstrací moci a velikosti nového šóguna a zároveň symbolizovat úpadek moci císaře (je postaven nedaleko císařského paláce). Hrad skrývá mnoho bezpečnostních opatření, pasti na vetřelce, tajné místnosti a chodby, které měly snížit hrozbu ze strany šógunovými nepřáteli najatých vrahů – nindžů.
Pontóčó 先斗町
Tradiční zábavní čtvrť v centru Kjóta, někdy také nazývaná Gion. Po soumraku dýchá na návštěvníka atmosférou starého Kjóta, v klidnějších zákoutích je možné v uličce jako vystřižené z historického filmu zahlédnout spěchající gejšu, o několik set metrů dál zářivé neony lákají k návštěvě striptýzových barů.
Heiandžingů 平安神宮
Svatyně postavená v roce 1895 u příležitosti 1100. výročí založení Kjóta. Stavba i přilehlá zahrada má připomínat atmosféru slavného období japonských dějin zvanou právě Heian.
Nanzendži 南禅寺
Jeden z nejkrásnějších a nejpříjemnějších chrámů v Kjótu. Původně byl postaven jako sídlo odstoupivšího císaře Kamejama, po jeho smrti v roce 1291 byl vysvěcen jako zenový chrám. Nyní je chrám sídlem představitelů školy zenového buddhismu Rinzai. K chrámu patří slavná zenová zahrada Skákající tygr a monumentální vstupní brána Sanmon. Chrám byl prakticky zničen během občanské války v 15. století, současná podoba je ze století 17.
Ginkakudži 銀閣寺
V překladu chrám Stříbrného pavilonu, postavený v roce 1482 jako klidné zákoutí, kam se mohl uchýlit šógun Ašikaga Jošimasa, pokud si chtěl odpočinout a uniknout hrůzám zuřící občanské války. Jméno je poněkud matoucí, neboť šógunův záměr pokrýt pavilon stříbrem se nepodařilo uskutečnit. Ke Ginkaku-dži patří jedna z nejkrásnějších zahrad v Kjótu.
Kinkakudži 金閣寺
Slavný chrám Zlatého pavilonu, jedna z nejslavnějších památek v Japonsku a určitě jedna z nejfotografovanějších. Postaven v roce 1397, opět jako sídlo pro odpočinek odcházejícího šóguna Ašikaga Jošimicu. Jeho syn vilu přeměnil po šógunově smrti na chrám. V roce 1950 mladý buddhistický mnich posedlý tímto chrámem založil v budově požár, který Kinkakudži zcela zničil. Tato událost se stala inspirací pro skvělý román spisovatele Mišima Jukio „Zlatý pavilon“ (nedávno výborně přeloženo do češtiny). Rekonstrukce včetně pokrytí zlatem byla dokončena v roce 1955.
Kijomizudera 清水寺
Tento chrám byl postaven v roce 798, dochované budovy jsou však z roku 1633. Patří ke škole buddhismu Hossó, pocházející z Nara. Nádherný v kopcích položený chrám představuje zároveň krásnou symbiózu japonského buddhismu a šintoismu. Přímo na jeho pozemku stojí šintoistická svatyně (zasvěcená lásce a vztahům) a teče tudy posvátný vodopád Otawanotaki, jehož voda je považována za léčivou.
Bjódóin 平等院
Chrám nejprve sloužil jako sídlo mocného rodu Fudžiwara, na buddhistický chrám byl přeměněn v roce 1052. Hóódó (Hala Fénixe), zasvěcená Buddhovi Amidovi, je původní dochovaná budova z roku 1053. Její obrázek si můžete prohlédnout též na zadní straně japonské 10jenové mince.
Arašijama 嵐山
Kjóto je město zcela obklopené horami, a proto se zde od jara drží intenzivní žár. Za čerstvým vzduchem je třeba odjet na okraj – a že hora Arašijama je k tomu velmi vhodná, už objevil šógunský rod Ašikaga, který zde ve 14. století založil chrám Tenrjúdžis nádhernou zenovou zahradou. Ta se nachází na okraji proslaveného bambusového háje, kterým projdeme do tichých zákoutí s chrámem Džódžakkódži, zahradou vily Ókoči Sansó s výhledem na Kjóto ad.
Hiei-san 比叡山
Hora Hiei mezi Kjótem a největším japonským jezerem Biwa se stala útočištěm buddhistického mnicha Saičó ještě před založením samotného císařského města. Ač bylo krátce po založení Kjóta zakázáno stavět buddhistické chrámy, Enrjakudži, který zde Saičó po svém studiu v Číně založil, byl císařskou rodinou posvěcen, protože bylo vnímáno, že mnichové na město z okraje dohlíží a chrání jej. Enrjakudži byl vybudován znovu po vypálení v 16. století a je rozdělen do klidnější západní části, kde se nachází i Saičóova hrobka, a rušnější východní s hlavní síní Kompon Čútó.
