Geografické podmínky (často odlehlá, nepřístupná údolí a izolované oblasti) vedly k zachování značného množství zcela nezávislých a vzájemně pouze vzdáleně zpřízněných jazyků – jejich počet se dle způsobu klasifikace pohybuje v rozmezí 200–700. Nejběžněji mluvenými jazyky jsou Dani, Yali Ekari a Biak. Přibližně 2/3 obyvatel se hlásí ke křesťanství (výsledek intenzivní misionářské činnosti), často obohacenému o animistické prvky původních náboženství.
Díky nízkému počtu obyvatel se na Papui do velké míry zachovaly původní pralesy, jež spolu s poměrně primitivními kulturami domorodců tvoří hlavní lákadlo pro návštěvu ostrova. Je jimi pokryto přibližně 75 % území, které se pyšní obrovskou biodiverzitou – Západní Papua se nachází na východ od Wallaceovy linie a převažující fauna a flóra je australského typu. Můžeme se tu proto setkat s vačnatci, stromovými klokany, kasuáry, z ptactva zaujmou především nádherně zbarvené rajky a papoušci kakadu.
Kontroverzní připojení Západní Papuy k Indonésii r. 1969 (přibližně 1000 kmenových náčelníků rozhodlo o osudu celého zbytku populace) vedlo k trvalému odporu vůči centrální vládě a také k silným separatistickým tendencím. V současné době je tento trend poněkud otupen udělením rozsáhlé autonomie.
Nejvyšší hora Západní Papuy, Puncak Jaya, je se svými 4884 m výšky zároveň také nejvyšší horou Indonésie. Hlavním městem provincie je město Jayapura.
Baliemské údolí
Baliemské údolí se silným zastoupením etnika Daniů, je jednou z nejvíce navštěvovaných lokalit Západní Papuy – přičemž obrat „nejvíce navštěvovaný“ rozhodně neznamená žádné proudy turistů. Papua patří mezi nejvíce odlehlá, nejméně navštěvovaná a nejvíce zachovaná území světa. Samotné údolí je přibližně 80 km dlouhé, 20 km široké a leží v nadmořské výšce asi 1600 m n.m. Celková populace údolí se pohybuje okolo 100 000 osob, hlavním městem oblasti je Wamena. Údolí bylo objeveno teprve r. 1938 a od té doby je v omezené míře otevřené turismu. Místní obyvatelé si dodnes zachovali technologickou vyspělost na úrovni doby kamenné, přestože část Daniů již dnes žije z příjmů z cestovního ruchu a částečně opustila tradiční formy obživy a života. Etnikum je známé slavnostmi s hostinami (tradiční zabíjačka), které mají utužovat společenské vazby a ukázat bohatství a moc pořádajícího. Daniové jsou – stejně jako většina Papuánců – bojovným etnikem a konflikty a lokální války jsou běžnou a častou součástí jejich kultury a života. Ještě ve 20. století Daniové praktikovali rituální kanibalismus.