Pod britskou správou se Hongkong stal významným přístavem a obchodním a bankovním centrem. Až do 2. poloviny 30. let byl zastíněn Šanghají. Po okupaci Šanghaje Japonci a potom zvláště v r. 1949, kdy v Číně zvítězili komunisté, jeho význam prudce rostl. Od léta 1997 je Hongkong spravován vládou v Pekingu jako tzv. zvláštní administrativní zóna – podle zásady „jeden stát, dva politické systémy“. K větším politickým, sociálním či hospodářským změnám po připojení k ČLR zatím nedošlo. Bohatí obchodníci a podnikatelé, kteří se po podpisu smlouvy o navrácení Hongkongu v r. 1984 vystěhovávali do ciziny (zejména Kanady), se začali vracet, když zjistili, že se Čína opravdu snaží zachovávat v Hongkongu status quo.
Hongkong má 6 milionů obyvatel, většinou Číňanů. Mluví se zde kantonsky a anglicky, ale většina obyvatel mluví nebo alespoň rozumí severní, tzv. mandarínské čínštině, která se bude asi v budoucnu stále více rozšiřovat. V Hongkongu zatím není užíván přepis pinyin, nápisy v latince jsou na bázi kantonské čínštiny.
K největší atrakci města patří bezesporu množství moderních mrakodrapů, díky nimž se Hongkongu také často přezdívá „město 3. tisíciletí“. Nejzajímavější pohled na město je z ptačí perspektivy z vrcholku Victoria, na který se dá vyjet sto let starou lanovou dráhou. Ještě působivější je pak pohled z městské části Kowloon na večerní panorama mrakodrapů na protilehlém ostrově Hongkong.
