Najít na mapě
Prohlížené zájezdy

Charbin je hlavní město nejsevernější provincie Heilongjiang (Chej-lung-ťiang) nazvané podle řeky, která obtéká její severní hranici a zároveň tvoří hranici Číny s Ruskem (Heilongjiang – řeka Černého draka – Amur). 
Z malého rybářského městečka ztraceného v bažinách při řece Sungari se Charbin stal důležitým správním centrem čínského severovýchodu až na sklonku 19. století v souvislosti se stavbou Východočínské železnice – součásti Transsibiřské magistrály spojující centrální Rusko s Přímořím. Východočínská železnice byla stavěna jako společný rusko-čínský podnik na území, jež bylo vyňato zpod pravomoci čínských (tehdy mandžuských) úřadů. Většina odborného personálu, sloužícího jak při stavbě, tak při provozu železnice, byli Rusové. Proto měl Charbin od počátku více ruský než čínský charakter. Nejdůležitějším bodem na železnici se stal ze dvou důvodů: Jednak zde bylo třeba překročit veletok Sungari (v této souvislosti je zajímavé, že jak první, tak druhý most přes Sungari postavily české firmy), jednak zde začíná odbočka, která spojuje hlavní trať s nezamrzajícími přístavy na poloostrově Liaodong (Liao-tung). 


Po r. 1917 rozšířili řady již tak dost početné ruské komunity uprchlíci před bolševiky. Významná bělogvardějská emigrace zde vytvořila zajímavou symbiózu se sovětskými institucemi udržujícími chod železnice a jejich zaměstnanci. Rusové žijící ve 20. letech v Charbinu se podíleli na vzniku zcela osobité ruské kultury, jejíž význam není ještě zdaleka doceněn. Svým způsobem se na vzniku této kultury podílela i česká komunita. Byli to jednak zaměstnanci bývalých rakousko-uherských firem, kteří využili hospodářského rozkvětu této oblasti a našli zde dobře zajištěnou existenci, jednak legionáři, kteří dali přednost životu v Charbinu před návratem do vlasti. 
To všechno je minulost. Pamětníky těchto časů bychom dnes v Charbinu těžko hledali. Cizinci opustili Charbin z větší části po r. 1931, kdy čínský severovýchod okupovalo Japonsko, nebo po r. 1945, kdy se Charbin stal centrem severočínské osvobozené oblasti, z níž osvobozenecká armáda zahájila vítěznou protikuomintangskou ofenzívu. Dnes je Charbin typicky čínským městem – na jeho „ruskou“ minulost upomínají již jen dva pravoslavné kostely.


V zimě bývají v Charbinu velmi nízké teploty, které se ale snadno snášejí díky suchému klimatu. Místní vláda po vzoru japonského Sappora využívá této klimatické zvláštnosti k organizování atraktivních festivalů ledových soch. Přiveze do centrálního parku velké množství ledových kvádrů a vybídne umělce, profesionály i amatéry, aby na tomto kvalitním, leč pomíjivém materiálu zhmotnili své fantastické představy. Za snovým zážitkem z ledového festivalu přijíždí do Charbinu každým rokem víc a víc turistů. Díky tomuto festivalu a rovněž díky lyžařským areálům budovaným v bezprostředním okolí se Charbin stává zajímavou turistickou destinací.

Podobný zážitek z festivalu ledových soch lze získat v soutěsce Longqing na zájezdu

Související články
Katalog 2017 Zde si můžete prohlédnout náš aktuální katalog.
Newsletter

Chcete pravidelně dostávat naše novinky? Zaregistrujte se zde!

Archiv newsletterů