Když vám to někde učaruje, musíte tam čtvrté léto po sobě, a to se mi stalo s postsovětskou Střední Asií. Zatímco Rusku zbyl jen Elbrus, Sovětský svaz měl pět sedmitisícovek, vylezení všech bylo horolezci oceňováno řádem Sněžného Leoparda, který je velehorským endemitem. Dnes jsou to nejvyšší hory tří středoasijských republik: Kazachstánu, Kyrgyzstánu a Tádžikistánu. Všechny tři země se postupně liberalizují a odstraňují či zjednodušují víza, a díky tomu se otvírají turistům. Je Střední Asie jeden region, nebo je každá země úplně jiná? Kde jsou místní nejpohostinnější? Jak chutná kumys a maso z jaka? Jak si rozumí ramadán a vodka? Kontrasty moderních velkoměst, lanovek a oblastí bez elektřiny závislých na zahraniční pomoci. Podíváme se do obou nejvyšších pohoří, Ťan-Šan i Pamír, ale i čarovných Fanských hor, projedeme slavné vysokohorské silnice Pamírský trakt a Vachánský koridor, odkud zahlédneme i Hindúkuš, k druhému nejdelšímu horskému ledovci světa Inylček, nejsmaragdovějším jezerům, do pouští a kaňonů, za koňmi a oslíky a na afghánskou hranici. Na spoustu problémů nahlédneme jinak než očima Evropana.
