Najít na mapě
Prohlížené zájezdy

Další z „velkých“ náboženských tradic JV Asie je hinduismus, který se do oblasti dostával přibližně od 2.–3. století s kupci a později i kněžími a vzdělanci z Indie. Hinduismus měl spolu s později dorazivším buddhismem zásadní vliv na formování kultury v JV Asii. Hinduističtí vládci dokázali vytvořit obrovské říše, vliv tohoto náboženství coby živé tradice však postupně slábl a byl nahrazen buddhismem v případě pevninské části JV Asie a především islámem a křesťanstvím v části ostrovní. 

Navzdory pozdějšímu překrytí jinými náboženskými tradicemi si hinduismus dodnes udržuje pevné místo v kultuře dříve hinduistických zemí, především v kultuře indonéské. Vedle balijského hinduismu se s izolovanými hinduistickými komunitami setkáváme také na Jávě, především v oblastech blízkých významným chrámům a svatyním spjatým s hinduistickou minulostí (např. Prambanan, či oblast poblíž hory Semeru). Od uvolnění společenských poměrů po pádu Suhartova autokratického režimu mají počty vyznavačů hinduismu mírně rostoucí tendenci. Vedle nových konvertitů k hinduismu se také jedná o představitele synkretických islámských směrů (kebatinan, kejawén), kteří necítí vyznávání starých tradic v rozporu k příslušnosti k islámu. Všeobecně jsou památky a vlivy spjaté s hinduistickou minulostí předmětem hrdosti pro většinu Javánců, bez ohledu na jejich náboženskou příslušnost. Hinduistické vlivy jsou stále jasně patrné v architektuře, mnoha kulturních formách (představení Rámájany či divadlo wayang) a filozofických školách (synkretický islám kejawén). Hinduismus je také významnou živou tradicí v Malajsii a Singapuru, kde jej vyznává velká většina občanů indického původu.

Balijské tanečnice na chrámové slavnostiNějaká jednotná a všeobsažná definice hinduismu a hinduisty je velice obtížná. Vedle vlastní náboženské praxe se jedná o ucelený životní styl a uspořádání společnosti. Tradičně se hinduistická společnost dělila na čtyři kasty (správněji varny), tedy čtyři skupiny, jimž přináležela odlišná role ve společnosti a různá úroveň společenské prestiže – nejvýše stáli kněží (bráhmani) s úkolem komunikovat s bohy, o něco níže válečníci a vládci (kšatrijové), poměrně slušnému postavení se těšili i kupci a řemeslníci (vajšjové) a zcela dole na společenském žebříčku pak byli služebníci (šúdrové). Tento koncept společnosti ale zůstal omezen pouze na Indii a ani na silně hinduistickém Bali nehraje významnou roli. 

Hinduistické náboženství je tvořeno celou řadou tradic, kultů a věr. Často se jedná o natolik rozdílné tradice, že by spíše bylo možno hovořit o hinduismech, než o hinduismu. Přesto si většina zachovává určité společné rysy a především společný původ (oblast dnešní Indie, Nepálu a Pákistánu). Hinduismus nemá jednotného zakladatele, nemá ani společné krédo či určení, co je či není pravou vírou, a garantuje svým přívržencům naprostou svobodu víry a náboženské praxe. Mezi hlavní božstva patří takzvaná trimúrti, trojice nejvýznamnějších bohů – Šiva ničitel, Višnu ochranitel a Brahma stvořitel. 

Hinduistický mnich při obřaduPřes veškerou rozmanitost lze mainstreamový hinduismus rozdělit do čtyř skupin dle toho, na jaké božstvo se především příslušní věřící zaměřují – na višnuisty (Višnu je akcentován v denním životě), šivaisty (Šiva je hlavním božstvem), šaktistické směry (věřící se zaměřují na ženský aspekt božství, tedy různé bohyně) a směry zaměřené především na textové tradice (není akcentováno žádné z božstev, ale vychází se z klasických a reformích textů coby hlavního zdroje víry). Vedle těchto směrů existuje i silná monastická a poustevnická tradice, jejíž přívrženci jsou následovníky různých asketických škol a pomocí meditací, askeze či různých forem sebetrýznění směřují k dosažení osvícení. Souhrnně jsou tito asketové označováni jako sádhuové či sanjásinové, doslova „svatí muži“.

Hinduistické chápání světa je dualistické – proti sobě stojí síly řádu (dharma) a chaosu (adharma) a každý svou činností přispívá k posilování jednoho z principů. Společným rysem většiny tradic je zpravidla víra v přetrvávající složku osobnosti, „pravé já“, nazývané átman, která pochází z většího já, nazývaného brahman. Brahman není možno chápat jako Boha či božstva, protože jim předcházel a veškerá božstva z něj vycházejí. Zjednodušeně řečeno, naše současné já, které vypadá jako nezávislá entita obdařená svobodnou vůlí, zůstává součástí většího já, jež nás přesahuje. Vedle tohoto složitého konceptu je společným rysem různých hinduistických škol víra v karmický či karmanový zákon. Tak je označováno přesvědčení, že veškeré naše činy mají určitý morální náboj,
přičemž důsledky našich činů určují náš další život, a to nejen ten současný, ale i životy budoucí. Dobré činy vedou k dobrým zrozením, špatné samozřejmě ke špatným. Právě díky přetrvávající složce lidské osobnosti může dojít k zúčtování našich akcí i v dalších životech. Dokud bude zbývat nějaká karma, bude se jedinec neustále přerozovat. To je další ze základních věroučných konceptů, tedy víra v řetěz neustálého a opakovaného znovuzrozování, reinkarnaci (samsára). Cílem lidského života je osvobození se z tohoto neustálého řetězce a dosažení stavu, kdy se jedinec již znovu nezrodí (mókša), protože i dobré zrození je v konečném důsledku strastné. Proto je třeba se zaměřit na úplné ukončení řetězu zrození a k tomuto cíli vede mnoho různých cest – cesta pravého poznání, cesta činů, meditace či cesta lásky k bohu a víra v jeho milost (bhakti). 

Mezi běžné aspekty denního života hinduisty patří přítomnost na bohoslužbě (púdža) doma či v chrámu – návštěva chrámů není povinná a mnoho věřících chrámy navštěvuje pouze v době náboženských svátků. Jinak se ale každý věřící snaží přiblížit bohům denně, ať už se jedná o recitaci posvátných textů, meditace či právě přítomnost při bohoslužbách. Významnou součástí života hinduistů jsou také různé svátky a pouti, mnohdy velmi okázalé – ať už se jedná o svátek Kumbha Méla, Hólí, Díválí či proslavený malajsijský svátek Thaipusam. Důležitým aspektem života hinduisty je koncept rituální čistoty – mezi silně znečišťující patří například setkání s mrtvými, s koženými věcmi, menstruační krví a další. Dříve byl za nečistého považováni každý, kdo jen opustil Indii. Po znečištění je třeba opět dosáhnout stavu čistoty, voda – zejména tekoucí – má očišťující účinek. V kuchyni hinduistů se většinou nesetkáme s česnekem a cibulí, o nichž se věří, že mají probouzet nízké pudy. Požívání masa má zase vést k hněvu a sklonům k násilí – spolu s konceptem neubližování, ahimsá, vede k tomu, že značná část hinduistů je vyznavači vegetariánství. Taktéž velká většina přívrženců hinduismu nejí hovězí. 

Balijský hinduismu

Vedle „běžného“ hinduismu, se kterým se v regionu ostrovní JV Asie setkáváme především v Malajsii a Singapuru, se vyvinula i zvláštní forma – balijský hinduismus. Ten je sice indickému hinduismu do značné míry podobný, jsou ale výrazně akcentovány některé aspekty. Není lehké definovat balijskou verzi hinduismu. Unikátní podoba náboženského vyjádření je silně propojena s uměním a rituály. Balijský hinduismus postrádá tradiční důraz na cyklus reinkarnace a znovuzrození. Přesto má právě hinduistický způsob pohřbívání, tedy kremace, na Bali velký význam. Obřad kremace má určitá pravidla a kromě samotného spálení těla s sebou nese i spoustu rituálů. 

Balijská božstvaV „indické verzi“ hinduismu jsou bohové vedle jejich chápání coby projevů nejvyššího principu, pojímáni spíše antropocentricky a je třeba o ně – či o jejich pozemská zobrazení, tedy sochy – pečovat, bavit je tancem a zpěvem, uctívat obětinami a krásnými pozemskými příbytky, tedy chrámy. Tento prvek byl v balijském hinduismu spíše potlačen. Naopak je kladen důraz na přinášení obětin a provádění rituálů k zažehnání sil chaosu způsobujících nemoci a neštěstí. Balijci věří, že vše má svou duši a tělo tvoří rozhraní mezi vnějším a vnitřním světem. Protože je podle věřících vnější svět plný duchů, monster a lidí praktikujících černou magii, pro obranu je nutné provádět určité obřady a rituály. Jeden z nejčastějších rituálů je obětování. Obětiny mohou mít různé podoby a jsou nabízeny předkům, démonům či bohům. Z významných bohů bývá Šiva uctíván nejčastěji, protože jeho sílu Balijci nejvíce cítí v době nemoci či při úmrtí, stejně tak má i moc zničit například úrodu rýže. Kromě tří hlavních bohů (Šiva, Višnu a Brahma) jsou uctíváni především animističtí ochranitelští duchové těsně spjatí s přírodou. Balijští bohové jsou považováni za projev nejvyšší božské bytosti, označované jako Saang Hyang Widhi Wasa – tato silná akcentace jediného božstva vychází z historie, kdy na začátku 20. století křesťanští misionáři hledali společné prvky s balijským hinduismem. Vzhledem k těmto událostem pak došlo k silnému zvýraznění božské bytosti tohoto jména. Ta je v chrámech reprezentována přítomností prázdného trůnu (padmásana), umístěného na nejsvětějším místě chrámu. Nevěřícím je, mimo vnější oblasti, vstup do balijských hinduistických chrámů zakázán. Nedílnou součástí mnoha rituálů a obřadů je tanec a divadlo. Bali bývá nazýváno Ostrovem tisíce chrámů a tento počet by mohl i odpovídat – každá vesnice má minimálně tři chrámy (pura), každý spojený s jinou funkcí.

Související články
Katalog 2018 Zde si můžete prohlédnout náš aktuální katalog.
Newsletter

Chcete pravidelně dostávat naše novinky? Zaregistrujte se zde!

Archiv newsletterů