Najít na mapě
Prohlížené zájezdy

Animismus (od latinského animus, duše nebo život) je náboženský světonázor především přírodních národů, ale nejen jich, že všechny entity – člověk, zvířata a rostliny, ale často i neživé přírodní objekty mají určitou duševní esenci. Ta často přetrvává smrt entity, nebo se vrací v nějaké jiné formě. Neexistuje striktní hranice mezi podstatou lidských bytostí, živočichů a rostlin, neživých objektů, ale třeba i přírodních jevů, jako jsou bouře, déšť či vítr. Není hranice mezi spirituálním a fyzickým světem, vše je součástí jednoho celku – kosmu, přírody. Prvky animismu bývají v Asii poměrně často zachovány i v „organizovanějších“ náboženstvích a tvoří mnohdy s dalšími vírami více či méně harmonický celek – vzpomeňme drobné obětiny přírodním duchům phí v buddhistickém Thajsku, podobnou praxi u hinduistů na Bali, projevy šintoismu a respekt vůči přírodním božstvům kami v Japonsku či víru v přetrvávající vliv čínských předků na život jejich žijících potomků. 

Ve vesnici Kurulu s mumií předkaV oblasti ostrovní jihovýchodní Asie se setkáváme s animistickými praktikami a vírami například také na Filipínách, kde můžeme potkat praktikující šamany léčící nemoci či odhánějící zlé síly. V oblasti Malajsie a Indonésie animismus vyznávají především přírodní etnika v odlehlejších oblastech – orang asli v Malajsii či papuánské kmeny v Indonésii. Vzhledem k faktu, že animismus v Indonésii nepatří mezi státem uznaná náboženství, dochází často k paradoxním situacím, kdy animisté jsou oficiálně vedeni jako hinduisté či křesťané. V některých případech se setkáváme s velmi zajímavými případy náboženského synkretismu, kdy původní animistické tradice jsou vyznávány například spolu s křesťanstvím – vzpomeňme především již zmíněně etnikum Toradžů na středním Sulawesi či sumaterské Bataky. Přesto ale doposud existují v ostrovní JV Asii místa, kde je původní animistická víra ještě praktikována do značné míry tak, jak ji vyznávali předkové dnešních přírodních etnik.

Související články

Buddhismus v JV Asii

Buddhismus vychází z hinduismu, některé základní koncepty sdílí (reinkarnace, karmický zákon, do značné části i mytologii), jiné rozvádí dál a modifikuje. Za zakladatele buddhismu je označován princ Siddhárta Gautama, který žil v 6.–5. století před Kristem v severní Indii. Již při narození bylo předpovězeno, že se stane buď velkým králem, nebo velkým náboženským učitelem. Siddhártův otec měl samozřejmě zájem, aby jeho syn převzal vládu nad zemí a snažil se mladého prince ochránit před veškerými strastmi života. Až do svých 29 let nepoznal Siddhárta nic než radovánky a příjemné stránky života. Poté, podle tradičního podání, při návštěvě města za zdmi královského paláce se setkal se stářím a strádáním, nemocí a smrtí. Ve stejnou dobu také uviděl mnicha, jehož duševní vyrovnanost na Siddhártu velice zapůsobila. Rozhodl se odejít z paláce, opustit svou rodinu a postavení a plně se věnovat meditacím a hledání cesty k osvícení. Vyhledal nejlepší učitele, pod jejichž vedením se věnoval hlubokým meditacím, podrobil se kruté askezi, sahající až na samou hranici lidských možností, ale přesto nedokázal dosáhnout osvícení. Poté se rozhodl následovat svou vlastní cestu, vyhýbající se extrémům jak nevázaného života, tak přílišné askeze. Krátce poté dosáhl osvícení a stal se tak Buddhou (osvíceným), velkým duchovním učitelem. Zásadní pravdy, které během svého osvícení nahlédl a poté vyučoval, jsou dodnes tím nejzákladnějším učením buddhismu. Patří mezi ně tzv. čtyři vznešené pravdy (týkající se strastné povahy lidského bytí), vznešená osmidílná stezka (cesta vedoucí k zániku utrpení) a dvanáctidílný řetězec podmíněného vznikání. 

Celý článek
Katalog 2017 Zde si můžete prohlédnout náš aktuální katalog.
Newsletter

Chcete pravidelně dostávat naše novinky? Zaregistrujte se zde!

Archiv newsletterů