Najít na mapě
Prohlížené zájezdy

Ahoj, Vojto. Průvodcování se věnuješ od roku 2011, jak jsi se k průvodcování dostal? Vzpomeneš si ještě na svou první skupinu, kterou jsi vedl?

Ahoj. Cestování mě vždycky táhlo, k tomu mám rád Asii, rád vyprávím a dává mi to motivaci se stále "přivzdělávat", takže cesta k této práci byla docela jednoduchá a logická. Na skupinku, co jsem vedl poprvé sám, si pamatuju velice dobře, s některými z účastníků jsem dodnes v kontaktu, shodou okolností jsem dva z nich zhruba před měsícem náhodou potkal v Brně a jeden se mnou za dva týdny znovu po letech míří na zájezd do Japonska.

Kolik zájezdů jsi od té doby prováděl a do jakých zemí nejčastěji?

Zájezdů mám na svém kontě zatím něco přes 20, z toho většinu tvoří Japonsko. Na druhém místě je Čína, což je zajímavé, protože tyto dvě země jsou naprosto odlišné, jedna je téměř opakem druhé. Většina lidí se mě proto ptá, kterou mám raději, na což bohužel nedokážu odpovědět... právě proto, že jsou natolik odlišné. Do Japonska jezdím častěji, v Číně jsem zase strávil více času na studiích, a o obou zemích platí, že když v nich trávím moc času, začne se mi stýskat po té druhé. Kromě toho se v posledních letech zajímám o Indonésii a Malajsii, kam také nově na zájezdy jezdím.

Jak probíhají začátky provádění zájezdu do nových a navíc takto odlišných zemí, jako je Indonésie a Malajsie? Musíš se hodně informací "doučovat"? Existuje nějaký zájezd nanečisto?

"Nanečisto" jsem byl pouze úplně poprvé v roce 2011 na zájezdu v Japonsku pod vedením zkušenějšího kolegy. Do jiných, byť odlišných zemí už to není tolik třeba, protože to nejdůležitější, tedy techniku celkového vedení a organizace zájezdu, už mám zažitou, navíc máme ve všech zemích zajištěnou asistenci místního partnera (někdy i včetně místního průvodce), který s organizací pomáhá. Navíc, i když se řekne "nová země", nejedná se o zemi, kde bych sám nikdy nebyl, po Asii jsem cestoval mnohokrát soukromě, snad ve všech zemích mám místní dobré kamarády, takže o zemích mám už solidní přehled z dřívějška, ale samozřejmě i to je třeba vždy doplnit intenzivním studiem.

Baví tě i po těch letech ještě cestování jako takové? Neláká tě naopak třeba Evropa nebo cestování a historie ČR?

Baví, nepochybně, k zemím, kde provádím skupiny, mám silný osobní vztah, čili rád cestuju jak po nich, tak i jinde v regionu. Po Evropě cestuju také rád, ale nejraději mám severní a východní Evropu. Rád jezdím na Ukrajinu, loni na Silvestra jsem byl poprvé v Bělorusku. Ze severu zbožňuju Norsko a Island, v létě se chystám do Skotska, časem bych rád viděl Faerské ostrovy či Špicberky.

K historii ČR bohužel aktivní vztah nemám. Velká část mých kolegů se prováděním Číňanů či Japonců po ČR a okolních zemích živí. A vzhledem k nedostatku lidí ovládajících čínštinu a japonštinu je to velice dobře placená práce, na kterou mi také přišla řada nabídek. Nechci ale dělat něco, k čemu nemám aktivní vztah, nebavilo by mě to, a tím pádem by to pravděpodobně nebyla kvalitně odvedená práce.

Bereš provádění jako každodenní rutinu podobně jako když jdou lidé v pondělí ráno do práce, nebo vyžaduje opravdu každý zájezd pracnou přípravu?

Něco mezi tím. Ať člověk chce či nechce, když jezdí stále stejnou trasu dokola, do rutiny to více či méně postupně padá. Co mě naopak z rutiny vyvádí, jsou právě lidé, kteří na zájezd jedou a jsou pokaždé jiní, a z velké části právě na nich záleží, jestli to bude rutina nebo ne. Toto se samozřejmě vztahuje jen na "klasické" zájezdové trasy. Pokud jedu soukromou zakázku s netradičním program uzpůsobeným přáním klienta či jedu nějaký zájezd poprvé, je to úplně jiný případ. Nějaké přípravy jsou samozřejmě nutné i na "klasických" zájezdech, ale tady je jich naráz podstatně víc, a to jak před zájezdem, tak i během něj po nocích.

V posledních dvou letech velmi stoupá na popularitě Japonsko, napadá tě, proč právě Japonsko a proč právě nyní?

Turistický ruch v Japonsku byl velice zasažen v roce 2011, kdy Japonsko postihlo silné zemětřesení a několik následných pohrom. Zájem o Japonsko tehdy prudce upadl, ale na druhou stranu se o Japonsku začalo více mluvit a poté, co následky pohrom odezněly, se lidé do Japonska začali hrnout v podstatně větším množství než dříve. Do Japonska navíc organizujeme mnohem méně zájezdů než do jiných zemí (Čína, Indie, země jihovýchodní Asie...), takže velká část klientů s námi už byla jinde, případně jedou na doporučení známých, kteří s námi v Japonsku byli. Takže si troufám říct, že se na stoupajícím zájmu o Japonsko podílejí i aktivní a kvalitní průvodci China Tours :-).

Například prodloužená varianta zájezdu Velká cesta říší Středu je 26 dní dlouhá. Jak zvládáš být do roka několikrát na takto dlouhou dobu mimo domov? Nechybí ti rodina a kamarádi?

Jelikož jsem celkem třikrát studoval na různých místech v Asii, tak mi část kamarádů bude chybět, ať už budu doma nebo na cestách, s tím se nedá nic dělat. Mně totiž právě vyhovuje být neustále na cestách, naopak mám problém se zdržovat příliš dlouho na jednom místě, ať už je to doma nebo v Asii. U takto dlouhých zájezdů vidím větší problém v celkové náročnosti organizace a příprav, nezbývá moc času na podobné myšlenky.

Co nejzábavnějšího, nejděsivějšího a nejtěžšího jsi na zájezdech zažil? 

Zajímavých situací byla spousta... Především v Japonsku však každá mimořádnost zasáhne výrazně do programu, protože jsme odkázáni na veřejnou dopravu, a přestože s rezervami při plánování počítám, při větším zdržení (které nejčastěji vychází z mimořádností na železnicích) často nezbývá než celý program náročně přeplánovávat a přehazovat za běhu, aby se vše stihlo, protože japonské vlaky na nás nepočkají ;-). Jako příklad uvedu situaci z posledního zájezdu, kdy jsme odjížděli na dálkový vlak, ale nakumulovalo se nám několik zpoždění: Začalo to tím, že dva klienti zaspali, a přestože se rozhodli program vynechat, způsobili menší zpoždění celé skupině, dále došlo ke komplikacím na dvou klíčových městských vlakových linkách, což způsobilo zpoždění a naprostou přeplněnost celé sítě, včetně linky, kterou jsme jeli my, následkem čehož jsme se jako skupina byli nuceni vmáčknout postupně do čtyř nacpaných vlaků, a když jsme se všichni konečně sešli na správné zastávce o 10 km dál, zjistil jsem, že jedna klientka hned na první stanici po odjezdu přišla o botu, kterou jí serval z nohy vystupující dav a shodil do kolejiště. Byli jsme tedy bez dvou lidí, kteří zaspali, dále bez jedné boty, ale hlavně ujel nám dálkový vlak naplánovaný pro celodenní program. Nezbylo tedy než v minutě vše přeplánovat a itinerář úplně přeházet. Dalo mi to trochu zabrat, ale výsledkem bylo, že jsme stihli vše, k tomu jsme vyzvedli ztracenou botu i dva klienty, kteří už byli smířeni s tím, že budou relaxovat na hotelu. Fakt, že spíme v Japonsku jen na pár místech, odkud děláme výlety, nám pomáhá právě zvyšovat flexibilitu, pokud někde něco nevyjde, což se vždycky může stát...

Nepříjemnosti mohou také pramenit z konfliktů uvnitř skupiny. Většina skupin je rozmanitá a nepřevažuje jeden společný rys, který by část skupiny vyčlenil (věk, stejná profese...), ale může například dojít k tomu, že se skupina rozdělí na dva tábory, které se mezi sebou nechtějí bavit, což samo o sobě není příjemné, ale ještě horší je to ve chvíli, kdy se snaží přetahovat o pozornost a přízeň průvodce. Měl jsem i případ, kdy málem došlo k fyzickému konfliktu mezi dvěma lidmi, kteří se pohádali o to, kdo měl o kousek masa více při večeři. Zvláštní kapitolou jsou pak klienti, kteří jsou mediálně známí, ať už se jedná o politiky, herce či umělce. Většina z nich jsou sice úžasní lidé, ale menší část z nich je zvyklá na pozornost a dožaduje se extra zacházení a pozornosti na úkor skupiny, což je proti naší zásadě chovat se ke všem klientům spravedlivě.

Všeobecně těžké jsou situace, kdy dochází k rozporu mezi očekáváním klienta a realitou. Na katalogových zájezdech se to nestává – lidi se přihlašují individuálně k zájezdům do zemí, o které mají zájem. Ale bohužel se stává u některých zakázek, které jsou spojeny s pracovním programem klientů, že někteří účastníci se předem o program a další informace vůbec nezajímají. A když pak navštěvujeme historické památky, zatímco klient čekal, že budeme objíždět továrny a provádět pracovní jednání, protože jej k cestě přihlásil kolega z firmy, a vůbec si nepřečetl, kam se vlastně jede a co se tam bude dělat, je výsledná situace nepříjemná pro všechny a je jen na průvodci ji zvládnout.

Jako závěrečnou zábavnější perličku bych uvedl ještě zadržení klienta policií a odvedení k výslechu. To mě bohužel zaměstnalo na několik hodin (ať už řešením po telefonu či samotným tlumočením na stanici). Všechno dopadlo dobře a pro mě to byla zase nová zkušenost ohledně toho, jak fungují některé věci, které jsem sám neměl tu možnost poznat.

Fotogalerie k článku
Katalog 2017/18 Zde si můžete prohlédnout náš aktuální katalog.
Newsletter

Chcete pravidelně dostávat naše novinky? Zaregistrujte se zde!

Archiv newsletterů