Kuchyně malajská je v mnoha ohledech podobná kuchyni indonéské, zejména sumaterské. Vzhledem k silnému náboženskému cítění většiny populace jsou jídla připravována v souladu s pravidly halál, tedy jako muslimská jídla. Běžně je používána drůbež, hovězí, skopové a kozí maso, velmi často i ryby. Způsob podávání malajských pokrmů je často podobný indonéským jídelnám typu masakan padang – strávník si nabere rýži a z vystavených mističek si vybere omáčky, masa či další drobnosti (vejce, zeleninu), na které má chuť. U pokladny je mu pak za vybrané pokrmy spočítána suma, často velmi příznivá. Vedle omáček s rýží je možno za národní jídlo považovat nasi lemak, rýži dušenou s kokosovým mlékem a podávanou se smaženými či sušenými ančovičkami, buráky, plátky okurky, vejcem a s pálivou omáčkou sambal. Dalším známým pokrmem je ikan bakar, grilovaná ryba přelitá omáčkou připravenou s použitím chilli, kurkumy a dalších koření. Nemůžeme zapomenout ani na nasi goreng, tedy smaženou rýži, v malajské variantě nasi goreng kampung je ale rýže posypána kousky sušených ryb, většinou makrely. Stejně jako v Indonésii je také častým pokrmem rendang, kari omáčka připravovaná spíše na sušší způsob. Dalším společným pokrmem je i satay/sate, špízky z kuřecího či jiného masa, grilované nad dřevěným uhlím. Nesmíme zapomenout ani na mee rebus – smažené nudle, podávané s omáčkou připravenou z brambor a koření. Běžné jsou i polévky soto (svěží polévka se zeleninou a masem), mee soto (varianta doplněná nudlemi) a mee bakso (tentokrát varianta s knedlíčky).
Indická kuchyně v Malajsii je většinou zastoupena pokrmy z jižní Indie. Je obvyklé si před jídlem umýt ruce, jídlo totiž často není servírováno s příborem, ale předpokládá se konzumace rukama. Indické pokrmy jsou většinou variantami na omáčky karí – kuřecí, rybí či zeleninové. V omáčkách je hojně používáno koření, kokosové mléko a lístky karí. Jako příloha slouží silné chlebové placky naan, jemnější placky thosai/dosai připomínající trošku palačinky (někdy plněné bramborami či cibulí). Za místní specialitu platí takzvané roti canai, placky podobné čapátí, ale nakrájené na kousky a podávané s různými omáčkami. Mezi další známé pokrmy patří bohatě kořeněná sytá rýže biryani, či rýže podávaná v banánovém listu. Nezapomeňme ani na plněné placky murtabak, připomínající omeletu plněnou rozličnými náplněmi a přelévanou ostrou omáčkou. Specifickou variantou indické kuchyně jsou podniky, označované také někdy jako nasi kandar. Podobně jako v padangských jídelnách si i zde host vybere z varianty rýže (obyčejná nebo smažená) a z připravených nádob pak maso, omáčku (většinou varianta karí) či další přílohy. U pokladny pak zaplatí podle své konzumace.
Čínská malajsijská kuchyně většinou vychází z jižních kuchyní pevninské Číny – z kuchyně fudžianské, hakka a kantonské. U Číňanů je velmi oblíbené vepřové, a je proto častou ingrediencí čínských pokrmů. Některé čínské jídelny ale dnes připravují jídla v souladu s muslimskými předpisy halál, aby mohly rozšířit svou klientelu i mezi Malajce. Mezi oblíbené čínské pokrmy patří například polévka bak kut teh připravovaná za použití vepřových žeber, černé sójové omáčky, bylinek a česneku. Dalšími častými pokrmy jsou například bakkwa (grilované vepřové), nudlové polévky, variace na smažené nudle (nejčastější jsou wontonské či hokkienské), či rojak – neobvyklý pokrm, kdy je ovocný salát přelitý sladkou krevetovou pastou. Stejně jako všude v čínských jídelnách jsou samozřejmostí i různé rýžové pudinky, kachna či plněné knedlíčky.
Z čínské kuchyně vychází i unikátní malajsijská kuchyně, nazývaná baba-nyonya, či jen nyonya. Ta v minulosti připravovaly ženy ze smíšených manželství, kdy si bohatí Číňané brali malajské ženy. Pokrmy vycházejí z čínských ingrediencí, používány jsou ale zároveň suroviny typické pro kuchyni JV Asie, tedy kokosové mléko, karí, sambal, kurkuma či citrónová tráva. Dá se nejlépe popsat jako malajsko-čínský mix s určitými thajskými vlivy. Tato kuchyně byla běžná především v Melace či Penangu. Mezi typické pokrmy této kuchyně patří asam laksa (hustá rybí polévka nakyslé chuti, podávaná s tlustými nudlemi, hojně kořeněná zázvorem a bazalkou), masak lemak (zelenina vařená v husté omáčce s použitím kokosového mléka), či perut ikan (rybí vnitřnosti vařené na způsob guláše).
Především na Borneu, mezi orang asli, se můžeme setkat s pokrmy, které se v pevninské části Malajsie nevaří. Zmiňme například linut – pokrm připravovaný ze ságové mouky, doprovázený krevetovou pastou či sytou karí omáčkou. Nezvyklý je také salát umai – použity jsou nařezané syrové plody moře, nakrájená cibule a tento salát je podávaný s chilli a kečupem. Vedle těchto opravdu zvláštních pokrmů se na Borneu poměrně často setkáváme i s pokrmy běžnými v pevninské Malajsii, zde ale bývají upraveny k odlišné chuti, nebo bývají používány odlišné ingredience.
Alkohol je sice v Malajsii běžně dostupný, je ale většinou poměrně drahý, ať už se jedná o pivo, víno či tvrdé nápoje. Velmi běžným nápojem je v Malajsii čaj, ať již černý podávaný s cukrem či citronem jako u nás, nebo zelený čaj vyhledávaný především mezi Číňany. Velmi běžná je také káva, ať již horká, či podávaná s ledem. Z indické kuchyně vychází také další malajsijská specialita – teh tarik (doslova „tažený čaj“). Silný černý čaj se bohatě osladí kondenzovaným mlékem a poté se přelévá mezi dvěma hrnečky, až vytvoří bohatou pěnu. Čaj se zároveň ochlazuje, takže je podáván při osvěžující, vlažné teplotě. I pohled na přípravu čaje je velice zajímavou podívanou, šikovnost „čajovníků“ je někdy až překvapivá, konkrétně jakou vzdálenost jsou schopni mezi hrnečky překonávat, aniž by čaj rozlili.
