Královský palác
byl založen v době vlády Liččhaviů, dnešní podobu mu však dal král Pratáp Malla v 17. století. I později byla jeho podoba měněna, a to až do konce 19. století, kdy palác opouští královský rod Šáhů. Poté bylo sídlo panovníků přemístěno na sever do Narajanhiti, tehdy jen okrajové části města.
Vchod do Hanumándhóky (královského paláce) střeží hrdinný mýtický opičí hrdina Hanumán (oděn do červeného roucha pod červeným slunečníkem), který pomohl Rámovi zachránit krásnou Sítu vězněnou zlým démonem Rávanem na ostrově Lanka. Socha pochází z r. 1672, ale její obličej již dávno zmizel pod nánosy červené pasty, kterou ho pomazávají věřící. Po každé straně palácové brány stojí kamenný lev – jeden nese boha Šivu, druhý jeho družku Párvatí. Nad bránou je pak znázorněn Kršna v divoké tantrické podobě. Hned za bránou je velká socha Narasinhy – Višny v inkarnaci „lvího muže“, jak zabíjí démona. Sochu zde nechal postavit Pratáp Malla v r. 1673 a nápis na podstavci říká, že tak učinil v obavě, že by mohl urazit Višnua tančením v kostýmu Narasinhy. Ze stejného důvodu byl postaven i chrám Kabíntapur.
Ve starém Královském paláci je dnes muzeum, jsou zde uloženy památky královské rodiny. Celé muzeum je věnováno králi Tribhuvanovi na počest jeho vítězství nad mocí dynastie Ránů. Kromě jiného je tu galerie nepálských vládců, ukázky nábytku a oblečení.
Do samotného muzea se vstupuje přes Nasal Čók (čók nepálsky znamená „nádvoří“, nasal pak „tančící“), nazvané podle sochy tančícího Šivy. Právě tady se konaly královské korunovace. Královský palác má celkem 10 nádvoří, toto je největší. V rohu stojí chrám zasvěcený Hanumánovi. Je zvláštní tím, že má pět střech a vstup je povolen jen svatým mužům a bráhmanům. V jižní části nádvoří se tyčí věž Basantapura, jedna ze čtyř okolo Lóhan Čóku, odkud je krásný výhled na město. Věže reprezentují čtyři starodávná města Káthmándského údolí: Basantapur, Kírtipur, Bhaktapur a Lalitpur (Pátan).
Královský palác v Káthmándú je od velkého zemětřesení (2015) z bezpečnostních důvodů uzavřen. Na jeho obvodových zdech jsou vidět obrovské praskliny a bohužel se prozatím nezdá, že by se měla situace v brzké budoucnosti změnit.
Prohlídku náměstí Darbar lze začít u dřevěného chrámu Kašthamandap („dřevěný dům“), který dal prý městu jméno. Podle pověsti jej postavili z jediného stromu. Jeho historie není zcela známa, ale pravděpodobně byl zbudován okolo 12. století. Dnes je chrám zasvěcen bohu Góraknáthovi. V brzkých ranních hodinách se zde shromažďují nosiči čekající na zákazníky.
Severně od Kašthamandapu se nachází Ašók Binájak, malý, ale důležitý chrám, zasvěcený bohu Ganéšovi. Jeho velikost rozhodně neodpovídá jeho významu, neboť je to jedna ze čtyř nejvýznamnějších Ganéšových svatyň v celém údolí. Vedle stojící Šivův chrám identifikujete podle množství holičů, kteří kolem něj provozují svoji živnost.
Madžu Déval je Šivův chrám z r. 1690 a byl postaven matkou bhaktapurského krále Bhúpatíndry Mally. Má krásný výhled na tržiště i obchůdky, a proto bývá v turistickém obležení a je nejpopulárnějším místem srazů ve městě. Uvnitř chrámu je známý Šivův lingam, pod chrámovým schodištěm stojí malý chrám Kám Déva, „společníka“ Šivy, který je postaven v indickém stylu šikhara, tedy s vysokou věží ve tvaru klasu.
Další, o něco menší chrám stojící na otevřeném prostranství, je Trailókja Móhan Narájan. Lehce poznáte, že byl zasvěcen Višnuovi podle sochy mýtického ptáka Garudy, klečícího před ním. Chrám byl postaven v r. 1680 Prthivéndrou Mallou. Socha Garudy zde byla postavena až těsně po smrti Prthivéndry jeho manželkou.
Přes náměstí je vidět chrám Šivy a Párvatí. Chrám byl postaven až na konci 17. století, stojí však na podstavci, který je o několik století starší a mohl být tanečním pódiem. Odsud se můžete vydat na severovýchod přes náměstíčko Makhan Tól.
Vpravo bude nejdříve chrám Bhagavatí, vlevo pak Velký zvon. Je z r. 1797 a nechal jej postavit Rána Bahadúr Šáh proto, aby přivolal dobré duchy ochraňující město. O za ním stojících chrámechVišnua a Sarasvatí toho není mnoho známo, v r. 1934 byly poničeny při zemětřesení a pak jen velmi částečně opraveny. Další je osmiúhelníkový Kršnův chrám, který dal r. 1648 postavit král Pratáp Malla. Za ním stojí Velký Buben, kterému musí být dvakrát ročně obětována koza s buvolem. A za policejním velitelstvím je náměstí Kót. Zde v r. 1846 Džung Bahádur připravil masakr nepálské šlechtě a na sto let se zmocnil jeho rod moci. Během svátku Durga Púdža teče krev po náměstí opět proudem, ale tentokrát jen buvolí a kozí. Mladí vojáci musí vždy hlavu useknout jedinou ranou.
Na druhé straně Makhan Tólu za chrámem Bhagavatí je skryta za mřížemi plastika hlavy Švéta Bhairavy (Bílého Bhairavy), což je jedna z podob rozlíceného Šivy. Pochází z r. 1794 a každoročně na svátek Indra Jatra se mříž, za níž je Bhairava ukryt, omývá pálenkou rakší. Hinduistický chrám bohaDžagannátha je proslulý svými erotickými plastikami a je nejstarším v této části náměstí. Pochází z r. 1563 a byl postaven za vlády krále Mahéndry Mally. V jeho blízkosti stojí socha Kálá Bhairavy (Černého Bhairavy) – Šivy v jeho nejhrůznější podobě. Má šest rukou, řetěz z lidských lebek kolem krku a stojí na mrtvém těle. Tvrdí se, že lhát před Černým Bhairavou se nevyplácí – následuje okamžitě bolestivá smrt. Proto se kdysi socha používala jako detektor lži.
O kousek dál stojí záhadný chrám Indrapur. Není známo, kdo byl stavitelem ani jakému bohovi je zasvěcen. Název sice uvádí Indru, ale uvnitř je lingam – symbol Šivy a potom rovněž Garuda, signalizující, že se jedná o Višnuův chrám. Proti němu u zdi královského paláce je kamenný nápis pro bohyni Kaliku. Je napsán v 15 jazycích včetně angličtiny a francouzštiny. Postavit ho nechal opět král Pratáp Malla v r. 1664. Legenda říká, že z pramene uprostřed bude téci mléko, jestliže někdo bude schopen číst ve všech patnácti jazycích.
Chrám Kakéšvar je hezkou ukázkou prolínání stylů – najdete tu architekturu nepálskou, indickou a moderní. Chrám pochází z r. 1681, avšak v r. 1934 byl těžce poničen zemětřesením a následně přestavěn.
Chrám bohyně Talédžu je z chrámů náměstí nejhonosnější a se svými 35 metry výšky i nejdominantnější. I Nepálci jej mohou navštívit pouze jedenkrát ročně během svátku dasain. Postavit ho nechal Mahéndra Malla v r. 1564. Talédžu byla původem jihoindická bohyně, ve 14. století se však stala ochránkyní vládnoucí dynastie Mallů. Obdobné chrámy najdeme zasvěcené této ochránkyni nalezneme i v Pátanu a Bhaktapuru.
Palác bohyně Kumárí
Přicházíte-li na náměstí Darbar od New Road, minete vlevo dům Kumárí Bahal, sídlo živé bohyně. Je to mladinká, ještě nedospělá dívka, pověřená vykonávat složité náboženské obřady. Jakými zkouškami musí dívenka projít, aby se stala Kumárí, drží náboženská obec v tajnosti. Kolují dohady, že bez známek strachu musí mimo jiné projít dvorem plným krve a mrtvých zvířat. Nejtěžší zkouška ji ale čeká, když musí mezi předměty vybrat ty, které patřily její předchůdkyni. Pokud vyvolená dívka úspěšně projde všemi zkouškami, stává se z ní živá forma bohyně Kálí, které se klaníval i samotný král. Jakmile Kumárí dospěje (začne menstruovat), nemůže své poslání dále vykonávat a jde vlastně do penze. O živobytí však nemusí mít strach, je zabezpečena na celý život. Většinou však zůstane svobodná, protože se věří, že kdo si ji vezme, zemře. Někdy se bývalé Kumárí prochází po městě v červeném sárí s červenými květy.
