Palác Kjongbokkung
Kjongbokkung byl založen r. 1395 králem Tchedžoem hned po ustanovení nové dynastie a po přenesení hlavního města z Käsongu do Soulu. Sloužil jako sídlo korejských králů přibližně po dvě staletí a po dobu své největší slávy – do 16. století čítal na 500 budov.
Palác byl však vypálen a téměř zničen během války s Japonskemnazývané imdžinská válka (podle roku Imdžin – 1592). Protože byl ze všech paláců používaných královskou rodinou poničen nejvíce, přemístilo se královské sídlo „dočasně“ do nedalekých paláců – Čchangdokkungu a Čchangjongungu. (Ty byly sice také poničeny, ale záhy opět opraveny tak, aby mohly poskytnout přístřeší královské rodině.) Tehdy ješte asi nikdo netušil, že Kjongbokkung bude čekat na opravu celá tři staletí.
K jeho rekonstrukci došlo až v 19. století, v r. 1865, během vlády krále Kodžonga, resp. jeho otce Tewonguna. Tento počin měl ovšem též politický podtext. V 2. polovině 19. století byla v Koreji doba obrození a oprava paláce měla podpořit a stmelit korejské národní smýšlení. Podle královského výnosu byla vybírána speciální daň na opravu paláce a po třech letech horečnatých oprav byl palác opět zprovozněn a královská rodina se stěhovala zpět do svého původního sídla.
Velkou ranou však byl čin Japonců, kteří v jedné z budov paláce zavraždili v r. 1985 tehdejší královnu Min, manželku krále Kodžonga. Poté se tam ani král nemohl cítit v bezpečí, a tak se uchýlil na ruskou ambasádu. Palác byl tedy znovu bez krále. Poslední ranou byla léta japonské koloniálni správy, kdy z původních 330 budov byly téměř všechny zničeny či přemístěny, aby "nepřekážely" a zbytečně nepřipomínaly Korejcům jejich vlastní kulturu a historii.
V areálu dnešního paláce jsou zachovány či zrekonstruovány nejdůležitější budovy – tedy hlavní vstupní brána – Kanghwamun, dále trůnní palác s rozlehlým nádvořím a sloupy, u kterých stáli jednotliví ministři během projednáváni státnických záležitostí. Dále je to několik pavilonů určených pro běžné využití a dvorský život. Mezi nimi je např. Pavilon vzdálených vůní uprostřed jezírka s lotosy, kamenná zahrada atd.
Kromě těchto historických budov se v komplexu paláce Kjongbokkung nachází dvě muzea – Národní a Národní etnografické. V Národním muzeu jsou mimo jiné umístěny dva velké modely původního palácového areálu, resp. paláce po rekonstrukci z roku 1868 a po období japonské kolonie, tedy z druhé poloviny 40. let.
Palác Čchangdokkung
Palác Čchangdokkung byl postaven v l. 1405–1412 a po imdžinské válce, kdy došlo k téměř úplnému zničení Kjongbokkungu, sloužil jako sídlo královské rodiny. Je zde zachován nejstarší kamenný most v Koreji (z r. 1411), stejně jako trůnní sál, královská kancelář a pavilon zvaný Naksondže, původně postavený a určený pro jednu z konkubín krále Hodžonga, posléze využívaný potomky královského rodu až do r. 1989.
Hlavní atrakcí Čchangdokkungu je však Piwon – Tajná zahrada. Ta byla určena k rozjímání, studiu či skládání básní. Nachází se zde knihovna, lotosová jezírka či malé altánky, které přímo povzbuzují umělcovu mysl. Palác je dnes zařazen do seznamu Světového dědictví UNESCO.
Čchangdokkung přímo sousedí s dalším palácem – Čchangjonggungem. I když tomu tak původně nebylo, jsou dnes oba areály propojeny palácovými zahradami.
Palác Čchangjonggung
Také historie Čchangjonggungu sahá až do 15. století, avšak dnes je zde nejstarší zachovanou budovou trůnní sál z r. 1616. Tento palác je rozlohou nejmenší, zato se nachází v překrásné zahradě s jezírky. Ta jsou na místě původních rýžových polí, která byla také součástí paláce, aby králům připomínala spjatost dvora s životem poddaných. V období japonské okupace bylo s tímto komplexem taktéž velmi nešetrně zacházeno, část komplexu byla využívána jako ZOO.
Dnes jsou zřejmě nejzajímavější součástí zahrady pavilony, kde jsou uchovávány pohřební destičky králů a královen období Čoson. Hlavní budova byla původně postavena v r. 1395.
