Vyhledat zájezd na mapě

PenangV Malajsii je několik míst, která byla a dodnes zůstávají pro historii této země zásadní. Jedná se například o Melaku a Penang, obě místa byla v roce 2008 zapsána na seznam světového dědictví UNESCO. Mezi těmito oblastmi odpradávna panuje atmosféra vzájemného lehkého popichování a přátelského škádlení.

Obyvatelé Melaky rádi zdůrazňují, že v době kdy Kuala Lumpur nebyla víc než malárií zamořenou bažinou a Penang se teprve měl stát "Perlou Orientu", Melaka již byla jedním z největších a nejvýznamnějších obchodních přístavů v jihovýchodní Asii. Toto tvrzení je jistě pravdivé, není ale úplné. Naopak v době, kdy Melaka byla již jen pouhým stínem své někdejší slávy a velikosti, totiž hvězda Penangu prudce stoupala a co do významu se Penang mohl téměř měřit se Singapurem.

Pokud řekneme Penang, nastává vždy trošku zmatek v pojmech. Může se totiž jednat jak o název jednoho ze států Malajsie, tak o označení ostrova, který většinu tohoto státu představuje (menší část, Seberai Penang, leží přímo naproti ostrovu). Aby byl zmatek kompletní, označením Penang je také někdy míněno i hlavní město provincie a ostrova, ačkoliv to se jmenuje Georgetown.

Federativní stát Penang je v rámci Malajsie zajímavým z několika důvodů: jedná se o nejmenší malajsijský stát a zároveň také jediný, kde Číňané představují většinu obyvatelstva. Je také nejhustěji osídleným územím v celé Malajsii. Penang je vyhlášený svou skvělou kuchyní, zachovalým historickým centrem hlavního města Georgetownu a v nedávné době také rozkvětem IT Penangský přístavspolečností, čímž si Penang vysloužil označení „Silicon Valley východu“. Toto pojmenování se přidalo k mnoha dalším epitetům, které se s tímto nesmírně zajímavým místem pojí.

Ostrov Penang je co do rozlohy poměrně malé území, jeho význam byl ale historicky mnohem větší, než by jeho území napovídalo. O nejstarších dějinách Penangu toho není mnoho známo, čínští námořníci ale ostrov prokazatelně znali již v 15. století – ostrov se objevuje na mapách admirála Čeng Ho, jednoho z největších čínských mořeplavců vůbec. Na čínských mapách ostrov nalezneme pod malajským názvem Pulo Pinang, tedy Ostrov betelových oříšků. Malajské slovo pinang ve skutečnosti označuje plody arekové palmy, která se zde hojně vyskytuje a jejíž plody jsou součástí betelových směsí. Tyto oříšky jsou dodnes symbolem Penangu a dokonce se dostaly i na vlajku provincie.

Přestože Penang Evropané objevili relativně záhy – již roku 1592 jej jako svou základnu pro své pirátské výpady v celé Melacké úžině používal Angličan James Lancaster, na stálé osídlení si musel počkat ještě celá dvě staletí. Roku 1786 na ostrov, tehdy nazývaný často „Perla Orientu“, či také „Ostrov perel“, doplul britský kapitán a dobrodruh sir Francis Light. Poloha ostrova podle Lighta představovala ideální základnu k zabránění růstu vlivu hlavních britských konkurentů, tedy Francouzů v Indočíně a Holanďanů na území dnešní Indonésie. Od kedažského sultána si proto vymohl privilegium využívat takto Penang výměnou za vojenskou pomoc proti Siamcům a Barmáncům, kteří sultána ohrožovali. Kapitán Light ale svou stranu dohody nedodržel, sultán však neměl dostatek prostředků, aby ostrov získal zpět. Naopak, Britové později zabrali i území na pevnině naproti ostrovu a sultán byl nucen území Britům za nepříliš vysoký pravidelný roční nájem odstoupit. Penang se tak stal prvním opěrným bodem Britů na MalajskémČínská architektura v Penangu poloostrově a v jihovýchodní Asii vůbec. Další území měla zakrátko následovat jedno po druhém, až nakonec vytvořila Britské Malajsko.

Ostrovu Penang se pod britskou vládou poměrně dařilo, pěstovalo se zde koření, přes ostrov proudilo i zboží z dalších britských držav a také infrastruktura se slušně rozvíjela. Hlavní příjmy kolonie ale pocházely z obchodu s opiem. Příchod Britů byl doprovázen i zvýšenou imigrací Číňanů, kteří se zde začali ve velkém usazovat. Velká část nově příchozích přišla do města Georgetown, nového centra Penangu, naprosto bez prostředků. Dobře ale fungoval systém vzájemné pomoci v rámci klanu či rozšířené rodiny – klan pomohl příchozím v začátku, a když se jim dařilo, na oplátku později oni naopak finančně i materiálně podpořili svůj klan. Výstavné shromažďovací domy se staly chloubou jednotlivých rodin a dodnes představují jedny z nejkrásnějších budov na ostrově.

Spolu s rostoucím blahobytem stoupala ale i řevnivost mezi klany, která roku 1867 vyústila v devět dní trvající válku gangů, provázenou velkým krveprolitím na obou stranách a rozsáhlým ničením majetků. Poté, co se Britům konečně podařilo dostat situaci pod kontrolu, všechny zúčastněné klany musely zaplatit obrovskou pokutu, ze které nakonec paradoxně měli prospěch všichni. Britové totiž z pokuty vybrané od potrestaných klanů zřídili stálý policejní sbor. Penang se i nadále rozvíjel a zůstával významným městem, byť roli nejdůležitější britské základny postupně převzal Singapur.

Ozvěny vzdálených evropských válečných událostí se promítly i do místního dění – během 1. světové války zde německý křižník potopil dvě spojenecká plavidla. Za 2. světové války byl Penang značně Penangponičen Japonci poté, co jej ustupující britská vojska vyhlásila otevřeným městem. Následovalo období strachu, zabíjení a hladomorů pod vládou japonských okupantů, kteří s místní čínskou populací zacházeli s obzvláštní tvrdostí. V samém závěru války se stal Penang cílem masivního bombardování spojeneckých sil. Poválečný vývoj byl shodný jako na zbytku poloostrova – roku 1957 se Penang stal součástí Malajské Unie a roku 1963 nově vzniklé Malajsijské Federace. Díky rozsáhlé ochraně zdejších historických domů si Penang udržel krásně zachovalé centrum, které nemá jinde v jihovýchodní Asii obdoby. Také díky tomu byl roku 2008 Georgetown zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO. Ve stejném roce bylo také schváleno zrušení regulace nájmů, které umožnilo výstavbu nového bydlení a další rozvoj města.

Tolik lekce historie, co ale dělá z Penangu tak zajímavé místo? Na rozdíl od starobylé (a neméně krásné) Melaky, která však působí mírně "zakonzervovaným" dojmem, si Penang udržel velmi příjemnou a živou atmosféru. Citlivé prolínání starobylého centra s novou zástavbou působí výrazně uměřenějším dojmem než poněkud pompézní stavby Melaky. Penang má tedy docela určitě co nabídnout: vedle nádherně zachovalého historického centra Georgetownu s jeho romanticky zašlými Pláž na Penanguuličkami je zážitkem například i samotný příjezd z pevniny přes 13 km dlouhý most (jeden z nejdelších v Asii), největší buddhistický chrám v Malajsii, pěkné pláže či nejmenší národní park na světě.

Penang je vůbec místem mnoha „nej“. Roku 1805 zde začaly vycházet první noviny v Malajsku, roku 1816 zde začala fungovat první anglická škola v jihovýchodní Asii (následovaná o 10 let později první malajskou školou), zářivě bílý kostel sv. Jiří z roku 1816 je nejstarším anglikánským kostelem v regionu, roku 1875 zde byla otevřena nejstarší banka v Malajsku, Standard Chartered Bank. Výčet všech „nej“ by pokračoval opravdu dlouho. Mezi zdejší významné rodáky patří například vůdce malajsijské opozice, uznávaný ekonom a disident Anwar Ibrahim, či někdejší malajsijský premiér Abdullah Ahmad Badawi, který se zasadil za Ibrahimovo propuštění z vězení. Z dalších osobností pak z Penangu pochází například slavný herec a režisér P. Ramlee či uznávaný módní návrhář Jimmy Choo.

Není možné jmenovat všechny významné budovy, které by neměl návštěvník minout bez povšimnutí. Vzhledem k historii místa se dochovalo mnoho velmi zajímavých budov. Zmiňme snad jen krásné domy místních obchodníků, zdobné čínské chrámy a nádherně dekorované klanové shromažďovací Vonné tyče před čínským chrámemdomy, nebo krásnou modrou výstavnou vilu čínského obchodníka Cheong Fatt Tze, nazývaného také Rockefellerem Východu.

Zajímavé jsou určitě také chrámy mnoha zdejších náboženství. V souladu s pověstnou náboženskou a etnickou tolerancí Malajsie je možné v jediné ulici navštívit mešitu, prohlédnout si čínský a hinduistický chrám a zastavit se v křesťanském kostele. Pozorovat, jak se u mešit muslimové omývají před modlitbou, v hinduistických chrámech probíhá za zvuku zvonečků právě upacara (bohoslužba), jak se čínské chrámy halí do dýmu pálených vonných tyčinek a někdy i třeba metrových vonných tyčí. No a kostely, ty vypadají jako u nás v Evropě. Vše ve vzájemné harmonii, nebo snad přinejmenším naprosté toleranci k vírám a zvykům ostatních věřících. V dnešním neklidném světě opravdu velmi příjemná enkláva klidu.

Nejkrásnější je ale Penang pozdě odpoledne a navečer, kdy přejde nejhorší denní žár a město se začíná rozsvěcet a probouzet k nočnímu životu. Uličky osvítí lampy, hlas muezzina svolává věřící k modlitbě, čínské a indické chrámy se už pomalu zavírají a restaurace a jídelničky se rozvoní vůní koření a stoly rychle obklopí hosté. Krásný pohled na město se nabízí zejména z teras restaurací na střechách hotelů.

Jak již bylo zmíněno, Penang rozhodně není nějakým skanzenem, spíše snad připomíná živoucí muzeum pod širým nebem. Hlavní město Georgetown roste, vyvíjí se a přímo kypí životem. Ve stínu citlivě zrekonstruovaných a Porcování čuníka udržovaných kupeckých domů, dnes často sloužících jako krásné hotely, polehávají ve svých vozítkách řidiči rikš a hrají mahjong, nebo jen odpočívají mezi namáhavými jízdami. V restauraci na rohu posedávají přímo na ulici na plastových židličkách místní spolu s turisty a čekají na smažené nudle. O kousek dál tmavý Ind peče placky roti, podávané s miskou voňavé kari omáčky. V dálce se rozsvítí věž KOMTAR, snad jediný mrakodrap v historickém centru a navzdory relativně malému využití jedna z dominant města. O kousek dál, v bezprostřední blízkosti hlavní ulice, Číňané přímo na ulici porcují právě poraženého čuníka, na kterého už čekají koupěchtiví sousedé. O pár ulic vedle v indické čtvrti místní prodávají obětiny z pestrých květů, krásná sárí a všude vyhrávají bollywoodské hity. Staré se zde prolíná s novým, jedno etnikum mísí s druhým, příznivci jednoho vyznání s věřícími jiných náboženství. To je prostě Penang, který se musí zažít. Snad právě proto v historickém centru Penangu už nejeden návštěvník nechal své srdce a zůstal mnohem déle, než původně plánoval.

A... Ano, pak je tady i fantastická zdejší kuchyně. Obyvatelé nejen celé Malajsie, ale i Singapuru nelitují času a peněz, aby sem za místními lahůdkami často vyrazili. Směs kultur a kuchyní vytvořila pokrmy, ve kterých se spojuje Malajské dobroty na každém rohuto nejlepší, co Malajsie nabízí. Máte chuť na čínské nudle? Na každém rohu najdete nějaký stánek. Nebo snad proslavenou rýži s karí nasi kandar? Restaurace s voňavými mísami, ze kterých si tuto pochoutku sami nabíráte, bude vždy nedaleko. Malajské kuřecí špízky satay? Kouřící grily uspokojí i nejnáročnějšího zákazníka. Slavný "tažený čaj"teh tarik? Ovoce? Plody moře? Penang je celý prodchnutý vůní jídla a koření. Neustále se zde něco vaří, smaží, peče. Stačí jen vyrazit z hotelu a následovat nos… a nějaká vynikající krmě bude vždy nedaleko.

Penang bývá často označován za hlavní město jídla v Malajsii, v anketě CNN Go byl také označen za jedno z deseti míst s nejlepším pouličním jídlem v celé Asii. Vzhledem ke zdejší čínské většině je Penang také výrazně méně konzervativní, než zbytek Malajsie a zdejší klubová scéna je vyhlášená. V Penangu to prostě žije! 

text: Lubomír Vacek, foto: China Tours, Lenka Vacková
Související články
Zde si můžete prohlédnout náš aktuální katalog.
Newsletter

Chcete pravidelně dostávat naše novinky? Zaregistrujte se zde!

Archiv newsletterů